Dmitri Hvorostovsky je Bůh!

One of the most popular opera singers to emerge from the former Soviet Union, baritone Dmitri Hvorostovsky is equally recognizable for his striking mane of prematurely silver hair and for the dark lyricism of his voice. In this two-disc sampler of his recordings -- mostly dating from the 1990s -- Hvorostovsky is heard to great effect in a wide variety of material, split almost equally between Russian and Italian music. Despite his heritage, the latter is just as indispensable to his artistry as the former. Verdi's baritone roles suit Hvorostovsky's instrument to perfection, whether it's the paternal Germont's "Di Provenza il mar" from La Traviata or Rodrigo's dying words from Don Carlos. But the earlier bel canto arias of Bellini and Donizetti are just as mellifluous here, making palpable the influence of the Italian composers upon Russian opera...

Album Portrait ke stažení TADY

Desatero Christophera Hitchense

Američtí pionýři barevné fotografie

...Although the technology to produce color prints was widely available as early as the 1940s, for many years black and white remained the only accepted medium for fine art photography. Serious photographers held color in low esteem, seeing it as the language of the family snapshot, the tourist postcard or the consumer advertisement. Intrigued and inspired to develop a new vocabulary, Shore, Meyerowitz, and Eggleston began to actively explore the medium of color photography in the late 1960s and early 1970s.

Their approach to subject matter was shaped in part by their love of Robert Frank, Walker Evans, and Henri Cartier‐Bresson – artists who wanted to capture the ordinary life of their immediate surroundings. But their sensitivity to color, and desire to shake free from the strong hold of nostalgia that working in black and white entailed, pointed them in new directions, and each photographer used color to explore not the exotic, but the familiar and record its presence in prosaic situations ‐ the American vernacular of gas stations, motels, suburban backyards, diners and small towns. Through their eyes, and the use of color, the banality of the subjects is transcended into compositions of stature and significance...

Více fotek je TADY

Lurdez da Luz - Andei

Hudební tip: Zajímavá zpěvačka/rapperka Lurdez da Luz z brazilského São Paulo - tenhle song mě baví:



A tady je album ke stažení.

Brazilské hnutí proti milicím

Zajímavá iniciativa z letošního roku - občanské hnutí Movimento contra as Milícias no Brasil, zaměřené proti pandemii milicí v Riu, ale i jinde. Za iniciativou stojí mimo jiné novinář a spisovatel Zuenir Ventura, autor skvělé knihy o "tráfico" Cidade Partida. Hnutí má i skvělý blog v portugalštině plný různých článků o milicích. Najdete ho tady

Jinak když tu zmiňuju Zuenira Venturu a Cidade partida, tak Zuenir má na svých stránkách k dispozici poměrně zajímavé ukázky nahrávek svých rozhovorů s legendárním Fláviem Negão, ze kterých se velká část této knížky skládá. Flávio N. je jednou z legendárních postav rijské narkoscény 90. let, prominentní člen Comando Vermelho, který byl zároveň hluboce věřícím Jehovistou, a který šéfoval známé favele Vigário Geral.

Tim Maia a Acenda o Farol (1978)

Písnička pro dnešní den! Tim Maia byl Bůh!

KNIHEX v Praze

Tohle vypadá nejen zajímavě, ale i krajně sympaticky...



Knižní jarmark Knihex představí menší nezávislá nakladatelství a jejich produkci pod širým nebem na pražské náplavce. Samotný prodejní trh budou doprovázet dílny (animační, knihvazačská, sítotisk), autorská čtení a prezentace nových titulů, také komiksový a origami workshop a výstava Chyba v kobce č. 6. Během dne se uskuteční i hudební vystoupení. Program bude pokračovat i večer po skončení samotného jarmarku, a to křtem komiksu Chyba a koncerty. Na Knihexu se budete moct občerstvit kávou z produkce mamacoffee, ciderem od Mad Apple a zasytit palačinkami (levandulova.cz).

Nakladatelství: Agite / Fra, Baobab, Dauphin, Dybbuk, Koprbooks, Labyrint, Lipnik, Meander, Revolver Revue, Sýpka....
Časopisy: A2, Full Moon a Komfort Mag
Papírnictví: Papelote

Těšíme se na viděnou 11. června na náplavce pod Palackého mostem!

Knihex na Facebooku

Bláznivý černoch

Docela příjemná a inteligentní hudba z brazilského São Paula:
Crioulo Doido - něco z hiphopu, něco ze soulu, popu, jazzu...





Album Nó na Orelha ke stažení tady

1. Bogotá
2. Subirusdoistiozin
3. Não existe amor em SP
4. Mariô
5. Freguês da meia noite
6. Grajauex
7. Samba Sambei
8. Sucrilhos
9. Lion man
10. Linha de frente

I narcos milují své uniformy!

Když jsem bydlel ve favele, tak mi jako jedna z nejvtipnějších věcí kolem zločinu přišlo to, jak se místní gangsteři převlékali za policisty nebo za vojáky. Na neprůstřelné vesty si pořizovali různé nášivky a vlastní nápisy, nechávali si vyrábět trička, na kterých byly texty jako "Speciální bezpečnostní jednotka A.D.A." a jména různých dalších neexistujících útvarů. Nejlepší byly nápisy na popruzích u pušek a nálepky na nich, populářní byly i nálepky na granátech. Jak se zdá, tak se tahle prazvláštní diagnóza netýká jenorganizovaného zločinu v Brazílii, tady je video s insigniemi a uniformami mexických narkokartelů...

Mizející favely a město duchů...

Zajímavý článek Brazil's disappearing favelas, který pojednává o tom, jak se mění současná tvář Ria a o chudácích uvězněných mezi sutinami budoucích stadionů.

Narkokoridy 2

Podle tohoto článku na novinkách zakázal mexický stát Chihuahua produkci narko korid... O dřívějších pokusech tento specifický žánr zakázat se dočtete zde

České stopy v Brazílii / Faixa Tcheca no Brasil

O proběhlé výstavě - České stopy v Brazílii jsem se tady zmiňoval. Tady je video teaser o výstavě, který dělal kamarád Saša.

Timothy Snyder a jeho krvavé země...

V dnešním Respektu se objevila zajímavá upoutávka nazvaná "Nečíst před spaním" od Martina M. Šimečky na knížku Bloodlands: Europe Between Hitler and Stalin od amerického historika Timothy Snydera. Bohužel nemám předplatné, takže ani přístup do online archivu, pokud jste na tom jinak, článek naleznete zde.

Pro nás proletáře bez předplatného je tu pak recenze na britském Guardianu!

Adam Curtis a jeho All Watched Over by Machines of Loving Grace

Adam Curtis chystá pro BBC nový dokument pojmenovaný All Watched Over by Machines of Loving Grace podle básně od Richarda Brautigana. Tady je oficiální teaser.

Rogério a Rocinha CrossFit

Mám hroznou radost, že se kamarádovi Rogériovi s jeho projektem Rocinha CrossFit daří. Tady je článek, který vyšel o projektu v Rio Times! Nesmím opomenout Chrise, který CrossFit do Rocinhy přitáhl. Pamatuju si i na první posilovací nástroj, kterým byla činka z lešenářské trubky a dvou starých disků od auta.

Fotbal ve městě duchů

Článek z Guardianu o tom, co znamená chystané MS ve fotbale pro obyvatele některých favel...

Milan Hauser a jeho Jídlo jako ztracený výbuch života

...Ale je tu ještě jiný pohled, který se neodvíjí od lacanovského Nadjá. Jídlo, které je dnes dostupné širokým vrstvám v hypermarketech, je průmyslovým výrobkem založeným na spektakularitě, na jeho vnějším vzhledu, ne na jeho matérii. Je svým způsobem imateriální. Je to, jako bychom konzumovali ne jídlo samotné, nýbrž jeho obraz. Pod tímto obrazem je výrobek, který je často jeho pravým opakem, svou vlastní karikaturou. A tak např. kuře, dnešní jídlo chudých (82 % obyvatelstva má kuře aspoň jednou týdně), vykrmované v neustálém stresu, je nakonec bolestnou karikaturou kuřete. Podle statistik si u nás 81 % populace uvědomuje, že péče o hospodářská zvířata je neuspokojivá. Tak tu je dvojí překážka šťastného holdování kuřecím pečínkám po vzoru starých mistrů. Je to jednak nechutnost jejich masa, z něhož cítíme nechutnost podmínek, v nichž žijí. Pak je tu druhá rovina. Maso jíme s vědomím těchto podmínek, s tím, že víme o permanentní trýzni zvířat. Je to jednak chuť, jednak vědomí, co nám brání ve slasti z jídla. A nám nezbývá, než se kvůli jídlu stát cyniky a nebrat utrpení hospodářských zvířat vážně, anebo se rozhodnout pro vegetariánství.

To se netýká jenom jídla a zvířat. Téměř všechny předměty určené ke spotřebě jsou dnes spojené s touto dvojí překážkou slasti. Vychutnávání si věcí je de facto možné jenom tak, že na výrobcích zůstane závoj nevědění, že nechceme vědět, za jakých podmínek výrobek vznikl (např. v továrnách v Indonésii nebo Indii, kde se bezohledně vykořisťuje dětská práce). Jedno z možných vymezení současného maloměšťáctví zní, že je to alergie na strhávání závojů nevědění.

Tento závoj najdeme dokonce i u květin. Jak ukazuje holandský dokument Tona van Zantvoorta A Blooming Business a jak to popisuje Jiří Silný, růže a další květiny prodávané v Evropě se v drtivé míře pěstují na afrických plantážích, na jejichž zavlažování se používá téměř všechna dostupná voda, takže vedle lánů rozkvetlých růží jsou rozpraskané plochy vysychajících jezer a není dostatek pitné vody pro místní obyvatele. Růže přinášejí sucho a vodu otrávenou pesticidy. Růže a jiné květiny, jeden z konstantních symbolů krásy v evropském básnictví od Hésioda po Roberta Desnose, Jacquesa Préverta nebo Jana Skácela, se jakožto symbol rozdvojily. Nadále si udržují svůj tradiční význam, a zároveň je to zboží, jehož produkce má v dnešním globálním kapitalismu destruktivní účinky na přírodu a životní podmínky lidí. Růže je krásná jenom tehdy, když je zahalená v závoji nevědění.

Je vidět, že nejen jídlo, ale většina druhů zboží, včetně květin, má v sobě překážky slasti, slastného přilnutí k samotnému faktu existence věcí. I Verhaerenovi staří mistři by patrně ztratili svůj nespoutaný apetit, kdyby je začalo svazovat tušení, že pramen jejich slasti je přiotráven. Žila by v nich jiná pravda než ve Verhaerenově básni. Ta by bránila tomu, aby u nich nastal „výbuch života“. Hořkou otázkou je, zda by tím neztratili hlavní předpoklad své tvorby, ono nenasytné přitakání životu, a tím ne­­­vyschl podzemní proud napájející jejich díla...

Více naleznete zde

Bonus, Brno a česká hiphopová scéna

Bonus patří k tomu lepšímu, co česká hiphopová scéna nabízí. Ostatně on jakýkoliv text, který si nejede to obvyklé kolovrátkové klišé, které dělá z cz hiphopu diskotéku pro teenagery, si zaslouží hlasitý aplaus :)

Lékaři bez hranic v Aeru

O Lékařích bez hranic jsme se tu už bavili - v souvislosti s pohromou na Haiti. Zmiňoval jsem tu i film Living in Emergency: Stories of Doctors Without Borders (2008) - film poběží v kinu Aero v pátek 29. dubna ve 20:00. Podle webu kina po projekci filmu proběhne diskuse se spolupracovníky Lékařů bez hranic, kteří se podělí o své zkušenosti s prací v extrémních podmínkách, což může být bezesporu zajímavé!



Anotace:
Vůbec poprvé ve své historii nechali Lékaři bez hranic filmovému štábu zcela volný přístup do svých projektů v terénu. Film „Living in Emergency: Příběhy Lékařů bez hranic“ sleduje příběhy čtyř lékařů ve válkou zmítaném Kongu a poválečné Libérii a způsob, jakým se vypořádávají s každodenními nástrahami práce v extrémních podmínkách. Dokument sleduje proměňující se zkušenost lékařů na misi od začátečníků až po ostřílené veterány – sleduje cestu, která formuje a přetváří jejich ideály, motivy i pohled na samotnou medicínu a svět humanitární pomoci.

IMDB - Oficiální Web - Rozhovor s režisérem

Jan Hus v pralese!

Tak se mi podařilo konečně sehnat knížku Od Guevary k Zapatistům od Pavla Pečínky, která mi jako vyprodaná poměrně dlouhou dobu unikala, a je to sympatické a osvěžující čtení!

Pobavila a zaujala mě část věnovaná Nikarague a protisandinistickým contras, kde v části věnované indiánské guerille na nepřístupném severovýchodě země Pečínka píše:

K dovršení všech paradoxů měla v těchto prapodivných končinách velkou váhu evangelická církev Moravských bratří. Jejich duchovenstvo, přátelsky vycházející s místními radami starších, propagovalo mezi Indiány odkaz Jana Husa, Jana Ámose Komenského a Jana Blahoslava (občas projevovalo zájem i o češtinu). Teologie osvobození Moravské bratry úplně minula a tato církev se naopak orientovala silně antisocialisticky...

Na protější straně pak píše jak instruktoři moravských bratří spolu s vojáky argentiské junty cvičili bojovníky i na honduraské straně hranice.

Při hledání po dalších informacích jsem narazil na velmi zajímavý článek, který se působením církve Moravských bratří v rámci indiánských komunit a občanské války v Nicarague zajímá. Jde o článek od Susan Hawley - Protestantism and Indigenous Mobilisation: The Moravian Church among the Miskitu Indians of Nicaragua, který vyšel v roce 1997 v Jouran of Latin American Studies. Tady je link na stažení díky @thorgrim

Japonské plakáty

Ještě nějáká pastva pro oči: Celkem 50 nádherných japonských plakátů z 20. a 30. let minulého století (via @bibliodyssey) Více plakátů naleznete tady

Seppuku

Dnes je tomu 95 od narození jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů - Masaki Kobajašiho, jedné z nejvýraznějších osobností japonského filmu 50. a 60. let.



Shodou okolností před necelými dvěma týdny vyšlo DVD filmu Seppuku (1962) ve vydavatelství Terran za směšných 79 Kč. Pokud neznáte, nejde nedoporučit. Už jen kvůli skvělé režii, kameře a Tecuo Nakadajovi.

Harakiri / Seppuku (1962) | ČSFD.cz

Tak shlédnuto Tropa de Elite 2 - O Inimigo Agora É Outro a musím říct, že film se mě líbil... možná ještě o trochu víc než jsem původně čekal. Tropa 2 si bere na paškál situaci posledních let a snaží se mapovat pandemii, která v Riu zasáhla především, západní část města, kdy jednotlivé komunity ovládly milice, složené především z řad současných či bývalých policistů. Milice byly dlouhou dobu mylně vnímány jako ta lepší alternativa k vládě tráfica a dlouhou dobu z části tolerovány, z části přímo podporovány policií a svými vazbami do městské i státní politiky. Tahle praxe se do hledáčku státu jako hrozba dostala relativně nedávno, především díky rychlosti a síle jakou se rozrostla, protože vidina, že si Brazílie blahoskloně chová na hrudi vlastní "paras", zvládla vystrašit vládu, že začala situaci alespoň částečně řešit, než se to celé zvrhne kolumbijskou cestou.

Děj filmu je o poznání komplikovanější, než tomu bylo u jedničky a jeho celkové vyznění je také dost jinde. Na jednu stranu si nejsem moc jistý, na kolik je pro diváky nutná znalost brazilských reálií, ale mám pocit, že film by si do velké míry mohli užít i ti, kdo o Riu nic neví. Některé kulturní odkazy jsou nicméně hodně zajímavé, film je samozřejmě fikce, ale na první shlédnutí jasně odkazuje na skutečné reálie města, a to často nijak složitě: Rio das Rochas je odkaz na Rio das Pedras, favela Tanque má svůj předobraz ve favele Batan, jen ten příběh s novináři namixuje se smrtí Tima Lopése, vzpoura v Bangu, ve které si CV vyřešila spory s konkurenty, se skutečně stala, byť s jiným scénářem, Fraga je inspirován Freixem..atd..atd..atd.
Řemeslně zvládnuté skvěle - 8/10

Tady je film ke stažení: cd1 a cd2. Tady jsou pak první anglické titulky