co se tyka patecniho vecera vyrazil jsem do Hotelu Maze, ktery se nachazi ve favele Tavares Bastos, uz jsem tu o nem i o favele jednou psal. Je to favela, ktera se nachazi u Catete, prakticky kousek chuze od Largo Machado. Favela je to mala, dost obskurni a vizualne familierni - krome posledniho Hulka, se kterym jsem nemel tu cest se tu nataceli i ruzne jine filmy - napriklad muj oblibeny serial Cidade dos Homens. Cele to misto pusobi jako atelier je to vazne divne, polomrtve mesto duchu, jsou tu becos ale nevypadaji jako becos, favela je vlastne zmet domu obklopujici stejnojmennou serpentinu Tavares Bastos. Nachazi se tu ustredi BOPE - obri budova, ktera budi dojem ze je stejne velka jako favela samotna.... BOPE tu nejenom sidli, ale i cvici coz je jeden z duvodu proc tu neni ani trafico, ani milice, ale celkove to pusobi dost tisnive a liduprazdne...
Jinak nahore skryty v jednom beco je situovan hotel Maze, ve kterem je kazdy prvni patek v mesici jazz - viz taky web jazzrio Produkce teda hudebne to za moc nestoji, ale prostor je to bajecny, v takovem dome (ktery je hodny sveho anglickeho jmena), by se mi libilo bydlet. Zmet chodeb a schodu usti v prvnim patre, kde je v jedne mistnosti, strhla jedna stena takze to nabizi luxusni vyhled na cukrovou homoli, centrum i na plaz. Podobny vyhled nabizi i strecha. Slozeni lidi je zajimave prevladaji bohati brazilci do kterych je primichanych par cizincu - jak high class brazilci tak cizinci jsou mi spis protivni a pripadaji mi nudni, evidentne uneseni z exkluzivity mista. Coz jim teda zrovna uplne vycitat nemuzu, protoze misto se mi popravde, abych nebyl za pokrytce, taky moc libi a docela si ho uzivam zvlast ten vyhled. Liju do sebe predrazene pivo - bavime se Michaelem a Ericou a jejich kamaradem Johnem se kterym se alespon hadam o americke zahranicni politice. Nasleduje jak jinak pomerne komplikovana cesta zpatky do Rocinhy - domu se dostavam podrousen - ac motorky nemam rad tak si chytam dole jednu a vezu se nahoru do kopce az k domu. Chlapik to zase silene kali a klopi do slepych zatacek, ale jelikoz jsem priopily tak se tentokrat ani nebojim a docela si to uzivam :)
Cely vcerejsek mam jako nasledek slusnou kocovinu, malujeme v institutu a ja si davam oraz. Ostatne stejny program i pro dnesek, az na to ze oprosten o bolest hlavy.
Nahore je fotka mojeho noveho spolubydliciho a kolegy dobrovolnika Grahama, taky z patku, kdyz jsme byli fotit tady u nas. Foceno z Roupa Suja, za nim v pozadi opet ta "nase" cast Rocinhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat