Co se stalo v Sao Conrado - update

Podle novin měl údajně v bonde jet i Nem, kterému se při přestřelce podařilo uniknout. Podle svědků během přestřelky vnikla do prostor uzavřeného kondominia Village Sao Conrado z ulice Avenida Aquarela skupina těžce ozbrojených můžů, která vlastními těly chránila jednoho člověka a s pokřikováním "Protejam o chefe" (Chraňte Šéfa) prošla prostory kondominia a unikla východem směr Lagoa-Barra. Takže Mestre opět uniká, podle některých neověřených zpráv byl během incidentu postřelen do pravé ruky.

Celkově se zvýšili i počty - bonde měla čítat 60-70 osob, měla se skládat z 10-15 automobilů a cca 5 motocyklů. Z traficantů police zatkla celkem 10 lidí včetně jednoho mladistvého - všechno osoby, které obsadily hotel a po třech hodinách vyjednávání se vzdaly.

Co se stalo v Sao Conrado - video

Tady je ještě video z televize, které obsahuje amatérské záběry ze zmiňovaného rána. Bohužel pouze v portugalštině i s převyprávěním celé historky v kostce. Pro ty kdo nerozumí, tak zajímavější záběry: 0:45, 1:55, 3:45...

Co se stalo v Sao Conrado...

Malý update ke zprávě, která proběhla českými médii - viz. Ozbrojenci ze slumu zajali desítky lidí v hotelu v Riu. Jedna žena zemřela

Seběhnout se to mělo přibližně takto: Chlapíci z Rocinhy slavili v sousední favele Vidigal, když se vraceli domů, na jiný večírek, tak se jich něco kolem 20 těžce ozbrojených na motorkách a v autech střetlo s policií. Z Vidigalu se do Rocinhy jede kolem moře, skrz Sao Conrado a pak dál po Estrada da Gávea nahoru do kopce, konflikt nastal někdy kolem půl osmé ráno, když se tahle karavana ozbrojených lidí z narkofrakce srazila v ulicích téhle bohaté čtvrti s hlídkou policie. Přestřelka se přesunula směrem ke pláží, kde věci nabrali směr Intercontinental.

Pro ADA to není zrovna žádná výhra - kromě demonstrace moci, dvou postřelených civilistů, čtyř policistů, přišli gangsteři o nezanedbatelný počet vojáků a zbraní viz. foto, mezi zatčenými je i Ítalo de Jesus Campos, přezdívaný Perninha, který je č. 2 v hierarchii, považovaný za nástupce Nema. Další prominentní vězeň je Jhonatan Costa Soares, zvaný Sapatinho da Cruzada, který velí bocám ve favelasídlišti Cruzada v Leblonu, a kterému se sice podařilo slušně zaimprovizovat, když se mu po pádu z motorky, podařilo zraněnému unést sanitku a zmizet, nakonec mu to ale nebylo moc platné, byl zadržen v nemocnici na severu města jen pár hodin poté.

Favela jako centrum paralelní moci

O favelách pro časopis A-kontra

Štastný konec

V Riu za poslední dva týdny roste silný tlak na prefekturu a na policii, aby buď zajistila bezpečí škol nebo aby se úplně vyvarovala policejních operací ve favelách v době vyučování. Poslední kapkou, ne nepodobnou těm předešlým, byl policejní zásah v favele Final Feliz (Štastný konec) v Anchietě na severu Ria, který rozhodně nebyl tím nejštastnějším koncem pro jedenáctiletého Wesley Gilberta de Andrade, který během vyučování skončil se zbloudilou policejní kulkou v srdci. Iniciativa, kterou tento případ rozpoutal se snaží vyřešit situaci více než 100.000 dětí, které žijí v rizikových oblastech, a vyvýjí tlak na místní vládu, aby školy zabezpečila neprůstřelnými skly, zpevnila jejich zdi, nebo se vyvarovala konfrontačních zásahů v jejich blízkosti... Tak uvidíme jestli a kam to případně povede. Článek z Guardianu.

Děti jsou asi nejohroženější složkou brazilské společnosti po všech směrech - některá čísla jsou vysloveně děsivá: Faktem například zůstává, že nejčastější příčinou úmrtí všech dětí ve věku 12 - 18 let pořád i po letech zůstává vražda, která se týká 46% ze všech úmrtí mladistvých.

Pár fotek od Grahama

Fotky Rocinhy z letošního roku od mého kamaráda Grahama.

Dvě krvavá výročí

Rio si v nejbližších dnech připomíná výročí masakrů... Příští týden uplyne 20 let od jedné z nejbrutálnějších kapitol v historii města, doposud nikdy neobjasněného masakru v Acarí (Chacina de Acari) , asi nejvýraznější memento devadesátých let minulého století, kdy nebyly podobné aktivity policejních eskader smrti ve městě žádnou výjimkou.

26. července 1990 se vydalo 11 lidí převážně teenagerů z favely Acarí na výlet na předměstí. Mířili na farmu v oblasti Mage, kde plánovali strávit víkend. Po cestě byli zadrženi skupinou osob v uniformách - dosud neidentifikovaných policistů a uneseni. Jejich těla se nikdy nenašla, jedinný očitý svědek události (zatčení), matka jednoho z dětí, byla brutálně zavražděna. Matky zmizelých, vytvořili skupinu Maes de Acarí (Matky z Acarí), která drží případ i po 20 letech otevřený, i když se vyšetřování nikam nehýbe. Matky z Acarí se staly aktivistkami nejen ve vztahu ke svému případu, ale i k dalším případům násilí na dětěch a podivných zmizení v režii policie. Za dobu svého fungování se staly terčem různých výhrůžek a útoků, jichž pachatelé stejně jako v případě jejich dětí nikdy nebyli identifikováni.

V pátek pak pro změnu uplyne 17 let od masakru u kostela Candalária (Chacina da Candalária), kdy v noci 23. července 1993 skupina složená převážně z policistů napadla více než 70 dětských bezdomovců, které přespávali u kostela. Výsledkem bylo 8 mrtvých dětí, desítky dalších zraněných. Pozadí celého činu je nejasné - jeden z možných motivů je "pomsta" za to že nějáké děti házeli předešlý den kameny po policejním autě, druhý je ten, že policisté patřili do širší skupiny, která jako eskadra smrti (sponzorovaná místními obchodníky) čistila centrum od různých "živlů". Celý incident patří mezi jeden ze společnských a kulturních milníků Ria - celé události se dotýká například zde zmiňovaný dokument Onibus 174

Z účasti na masakru bylo obviněno 50 policistů, jeden byl zastřelen při pokusu o zatčení, 3 další byli za masakr po přibližně deseti letech odsouzeni. Zbytek chodí po svobodě. Korunní svědek, jedno z přeživších dětí, musel v rámci programu pro ochranu svědků, v zájmu své vlastní bezpečnosti, natrvalo opustit Brazílii.