Prvni projekce !

Convidamos a todos para a estreia do CINE CLUB I2I. Esperamos todos voces aqui proxima quarta-feira, as 19.30.
Segue programacao da semana.

Clube de filmes e documentários.
Selecao de filmes e discussao aberta:
Data 01/10/2008

tema da noite:
Drogas e a comunidade
⁃ Qual é o impacto de drogas na comunidade favelada? De qual maneira drogas e trafico mudam o ambiente e vidas das pessoas? Existe uma solução? O que e sua experiencia com este tipo de problema na sua vida e comunidade?

título: Cocaine: Leo and Zé (2004) (TV), Portugues/Ingles, 52 min
Um excelente documentário do diretor Angus MacQueen sobre a história de Leo e Zé na comunidade da favela Santa Marta. Segunda parte da serie Cocaine faz perguntas importantes e interesantes sobre como as drogas influenciam a vida.

Agradecemos a todos e esperamos que voces aproveitem!!!

Vzpominky Marcinha VP...

Jinak Santa Marta je pomerne zajimava favela - krome toho ze tu natacel kdysi Spike Lee klip pro Michaela Jacksona, je to predevsim kvuli jejimu byvalemu sefovy, Márcio Amaro de Oliveira, prezdivanemu Marcinho VP (nezamenovat s jinym drogovym sefem se stejnou prezdivkou z Complexo do Alemao). Tenhle Marcinho VP by se pri trochu dobre vuli, dal jako jeden z mala donu traficantes povazovat za rozumneho, v ramci moznosti umirneneho intelektuala, s vetsim durazem na socialni problemy lidi, kteri zili v jeho favele, nez je v mistnich podminkach obvykle. Ve vezeni po deseti letech nakonec napsal svoji biografii a knihu vzpominek, ktera se stala bestsellerem a poodkryla pozadi narco de trafico. Dva mesice po jejim vydani byl, pravdepodobne na prikaz nektere frakce, uskrcen v rijske veznici Bangu III.

Machine Gun Voices a Baile Funk !

pro ty z vas, kdo by si chteli precist neco o Baile Funk, na internetu jsem drze odcizil disertacni praci od Paula Sneedse, spoluzakladatele institutu, a v soucasne dobe profesora portugalstiny na univerzite v Kansasu. Prace se jmenuje:

Machine Gun Voices: Bandits, Favelas and Utopia in Brazilian Funk
- prace se dotyka se Baile Funk, jako socialniho stejne tak i kulturniho hnuti, Paul cerpal predevsim ze svych zkusenosti a vyzkumu tady v Rocinhe. Sam ji teprve louskam a jsem vesmes na par prvnich strankach, nicmene zatim to pusobi nadmiru zajimave. Takze kdyby si nekdo chtel doplnit informace v tomhle smeru tak jsem ji uploadnul ke stazeni
- http://rapidshare.com/files/149525649/machine_gun_voices.odt (210 Kb)

Jinak Paul zalozil institut dost punkove, pred nejakymi cirka 15 lety se potuloval po Rocinhe, bez jakekoliv znalosti portugalstiny, na ulici ho zastavili nejaci brazilci - slovo dalo slovo (alespon obrazne) a premluvili ho, aby je ucil anglictinu. On se sem na nejaky cas nastehoval a tak to vlastne nejak tak zacalo.

kocour Lui a Leo & Zé

kdyz jsem tu zminoval mistni zvireci populaci - tak tady je muj kocici kamarad a soused v institutu Lui! :)

Jinak ve stredu zacinam v institutu s klubem dokumentarnich filmu a naslednou diskuzi - tak jsem zvedavy kdo prijde a kdo se prvni otrka. Nicmene v patek jsme meli v institutu diskuzi tentokrat o politice s jednim americkym profesorem politologie, ktery tu kdysi pusobil v zacatcich taky jako dobrovolnik (jeden z prvnich, kteri tu byli), a ac jsme byli v malem poctu bylo to pomerne hodne zajimave. Resili se mistni volby, komunalni politika, stejne jako blizici se prezidentske volby v USA.

Tenhle tyden zacnu skvelym britskym dokumentem Cocaine: Leo and Ze (2004) http://www.imdb.com/title/tt0845974/, ktery se odehrava nedaleko odsud, ve favele Santa Marta, ktera je ve ctvrti Botafogo. Film je o kokainu a o tom jak s nim spjaty trafico ovlivnuje lidi v komunite ne nepodobne te v Rocinhe. Pokud nekdy budete mit prilezitost a neznate, tak doporucuji.

Baile Funk v Castelho das Pedras

jinak po fotbalu dorazime domu, cas akorat tak na sprchu a koupit si neco maleho k snedku - ja volim tradicne salgado, ale asi tuhle dobrotu budu muset brzo vypustit aby mi srdce do odjezdu nezkolabovalo na cholesterol, pak po chvili vyrazime smerem do favely Rio das Pedras. Tahle favela je ve vychodni casti mesta - za Barra da Tijuca, nekde pod Mestem bohu. Je to narozdil od favel v jizni casti mesta, kde je treba Rocinha, a velke casti tech na severu, placka bez kopce. Jak uz jsem psal - Rio das Pedras je tradicni basta milice, tohle je prvni cast ria, ktere se milice zmocnili. Milice tvori jakousi protivahu a zaroven paralelu, k moci kterou maji nad svymi favelami traficantes. Rozdil je v ziskavani penez a v tom, ze v mistech, ktere ovladaji milicionari, konci at uz skutecni nebo domneli prodejci drog s kulkou v hlave nebo bez hlavy v prikopu.

Situace v Rio das Pedras je, ale ustalena - dlouhe roky se tu nebojuje - rozhodne je to bezpecnejsi misto nez treba Rocinha, prakticky bez banditismu, i kdyz o jeho lennich panech, nelze mit zadne prehnane iluze. Tahle ctvrt je taky mistem, kde je prosluly baile funk klub Castelho das Pedras - dalsi misto, kde se krome napriklad fotbalu misi tridy. Jelikoz je Rio das Pedras bezpecne, chodi se sem bavit i mladez z bohatych ctvrti, respektive alespon do Castelho, ktery je hned na hlavni tride na zacatku favely.

Baile funk je krome hnuti kulturniho take hnuti socialni - krome sexu a dost polopatickych misty oplzlych (ale casto docela vtipnych) rymu, cpe do textu i socialni aspekty a politiku. BF je hlasem favely, v RJ se odhaduje pocet vyznavacu BF na 3 miliony posluchacu - coz je prakticky cela mlada generace, vcetne mladeze, ktera bydli v bohatych ctvrtich, kondominiech a styka se jen mezi sebou. Tohle je pomerne zajimavy vedlejsi produkt BF, ze alespon na vecirku stira bariery a lidi z asfalto se alespon na chvili stretnou s favelados na stejne urovni.

Jinak BF je dost zvlastni vec, svym zpusobem me bavi tim nakolik je to obskurni a bizarni podivana, na stranu druhou je v tomhle smeru pomerne malo veci, co by me na tomhle zrovne zajimaly. Nektery BF zni docela dobre - mix tezkych basu, ruznych afro-offbeatu, podivnych 80s zvuku, syntetizatoru a sampleru s dost specifickym zpevem/rapem, ktery taky evokuje oldschool - povetsinou, je to ale spis uzas a zvedavost nez cokoliv jineho. Jinak v Castelo das Pedras narozdil od Rocinhy ochranku nezajistuji typci v kapucich s puskama v ruce, ale klasicky vysteroidovany opicaci po evropskem, civilizovanem vzoru :) Nicmene i tohle ma svuj mistni kolorit - opicaci kteri neustale neco prezvykuji a svym zjevem budi respekt (potetovane bicepsy o sirce mych dvou stehen, boxerske bandaze na rukou), tu postavaji na takovych stolech v ruznych castech parketu, tyci se nad ostatnimi jako atlasove, a prakticky jedine co delaji je ze otaceji do kola a jako ostrizi sleduji parket a hledaji zaminku. Kdyz je neco v neporadku zasviti na nekoho takovym laserovym ukazovatkem, ten prijde a vysvetli si to, pokud neprijde tak seskoci ze stojanu odvlecou ho ven a zmlati. Jinak nejakym me zahadnym zpusobem na sebe blikaji i mezi sebou v ramci morseovky nebo nejake zvlastni komunikace. Jinak na BF tohodle razeni jsem asi uz moc stary, prijde mi to spis jako proste mistni nijak zvlast sympaticka obdoba diskotek.

Ja jsem se trochu nalomil uz pred zacatkem pred vstupem na mistnich poulicnich ultrasilnych a ultralevnych caipirinhach, takze usrkavam stridave pivo a mineralku a snazim se protancit do strizlivosti. Nekdy kolem ctvrte to zacina byt uz trochu otravne, takze vyrazime pryc. Cast z nas zustava a jde jeste nekam na slaftrunk ja se zbytkem jedeme domu vyspavat, kamarad Mateo, ktery je tu prece jenom dyl rika ze BF u nas v Rocinhe v Emocoes je lepsi - min pozlatka, min lidi z bohatych ctvrti, respektive spis ciste lidi z favel - takze az budu mit chut na pristi party vyrazim tam abych mohl alespon porovnat - jinak se budu orientovat spis na samba, forro, pagode a vubec klasicke brazilske party, ktere pusobi o dost mileji.

Jinak pri ceste zpet se nejaci tri chytraci, snazi z mikra zdrhnout bez placeni, nedari se jim, dostavaji docela dost do drzky, dokopavacka na zemi, moc pekny to neni, ale myslim ze si to kluci zaslouzi - snazili se obrat ridice a jeho partaka o hloupy 2 realy za osobu, castku o to smesnejsi ze jsou vsichni z bohate Tijucy, kapsy plne penez, zlate retizky, takze lekce zaslouzena, bez jakekoliv litosti. Domu se dostavam nekdy kolem pate a vyspavam az do odpoledne :)

Flamengo vs. Sport Recife na Maracaná

takze report z fotbalu - cele dopoledne mam uceni, po kratkem obede se stavuju doma, kde uz jsou vsichni prichystani - kolem pul ctvrte se u me stavuje Igor jeden muj student a vyrazime s nim a jeste s dalsi mistni omladinou smerem na Maracaná. Igor a jeho tri kamaradi - vsichni neco kolem 18-19 let jsou samozrejme zaryti fanousci Flamenga. Asi nejznamejsiho a rozhodne nejvetsiho brazilskeho klubu (kdyby nahodou nekdo nevedel), klubu ktery ma jenom v Brazili cirka 40 milionu fanousku.

Cesta na stadion je pomerne dlouha, z Rocinhy jedeme nejdriv mikrem a pak autobusem - zacina se schylovat k desti. Cesta je prijemna - v autobusu je docela zabava, nevim moc proc a jak, ale debata se v jednu chvili staci k prostituci. Zapojuje se do toho cirka pulka autobusu - zvlast agilni jsou v tomhle smeru tri svetacti cernosi v nejlepsich letech, kteri sedi s nami v zadni casti autobusu. Kdyz dorazime do cile, ceka nas jeste trochu adrenalinove prebihani a pruchod skrz nejake 2 kilometry napric dalnici. V momentu kdy se dostavame ke stadionu, ten je uz v oblezeni fanousku v cerne a cervene. Dostavame se dovnitr cirka hodinu pred vykopem - atmosfera je nepopsatelna samba, pivo, zpevy a davy lidi, kterymi se prodiraji prodejci napoju a ruznych pamlsku.

Zacina po chvili prset - jelikoz tohle neni zrovna derby - tym se kterym se hraje je z Recife coz je pekna streka, takze Maracaná dneska svoji kapacitu 200.000 mist rozhodne nezaplni. Stav se tezko odhaduje - kvuli desti je znacna cast nas vsech zalezla pod krytymi misty - na tyhle veci nemam odhad, tipoval bych ale tak 30.000 lidi. Hluk a atmosfera tohle cislo, ale zdaleka predci. Situace na stadionech je ted pomerne dobra - po nasilnych dekadach 80. a 90. let, kdy stadiony a fotbalem otrasali pomerne divoke strety se zranenimi a mrtvymi, se situace znacne zlepsila. V soucasne dobe je fotbal misto, kde se setkavaji jak ruzne socialni tak vekove skupiny.

Atmosferu bohuzel do fotek nedostanu - tady je jich alespon par - jeste dlouhou dobu pred vykopem, se zacina rozjizdet vesmes regulerni party. Hudba na pokraji samby a klasickych fotbalovych choralu, ruzne hulakani a predevsim mavani vsim moznym a zpev.

Kamarad Igor tady smyka nejakym opilym panem po podlaze stadionu :)

Ad hra samotna - zacina se a atmosfera graduje, hraje se od brany k brane svizny fotbal, brazilci jsou opravdu takovy jak se o nich rika, hraci hraji hodne technicky, paticky, zasekavacky a ruzne klicky. Prvni polocas konci bezbrankove. Obecenstvo kvituje jakykoliv kontakt s micem hracu flamenga povykem, tleskotem a popevky. Samozrejme jak jinak, kdyz se dotknou mice hraci recife tak spusti piskot nebo buceni. Hru si obecenstvo zpestruje ruznymi popevky me se nejvic libil asi hromovy popevek po jednom brankarskem zasahu, kdy pulka stadionu zacala prozpevovat a rymovat: Pute que parriu é o melhor goleiro do Brasil!

Situace v druhe puli se meni - Flamengo necekane inkasuje a atmosfera zacina byt trochu vystresovanejsi - stadionem to zacina dost nevrle sumet od teto chvile pri jakekoliv chybe flamenga - vzduch zacinaji protinat vyrazy jako puta, porra a caralho.

Nicmene nejakou ctvrt hodinu pred koncem Flamengo vyrovnava - zacinaji litat dymovnice, lidi si vcetne me vylezou na sedacky a cela tribuna se zacina otrasat. Kdyz za par dalsich minut inkasuje sport recife podruhe zacina peklo a vazne super vecirek, nejde skoro slyset, choraly, samba, lidi na sebe pres rady skacou, ja se snazim se vyhybat kvuli fotaku tem divokym objimackam, ktere by mi zcela jiste zlomili objektiv, ale sakumprask vazne moc prijemny zazitek. Po fotbale uz jenom cesta domu - metro a autobus, cestou potkavame jine fanousky, vsichni jsou polosileni, opily jak alkoholem tak euforii, na druhou stranu zadne problemy alespon nejsou videt.

Ping-Pong

Jinak jsem tady jeste zapomnel zminit jedno specifikum - a to, ze se tu vsude pari pingpong - respektive dole ve Valao, pingpongove stoly vzdycky nekdo vytahne stejne jako kulecnik pred kram a hraje se co to jde. Od malych chlapecku az po postarsi potetovane borce- jinde jsem to nevidel, coz bude logicka dano tim ze pingpong vyzaduje rovnou plochu, ktere se ve svahu na kopci nedostava.

Hrozne rad bych si to fotil - bohuzel je to zrovna v casti, kde fotit spis nejde, respektive ja si zatim fotit netroufam. Snad se podari casem, nejlepe seznamim-li se s nejakym hracem!