Takze vcera jeden z nejprijemnejsich vyletu spojeny s nicnedelanim vubec - rano ja a Amir vstavame a utikame do sousedni favely Vidigal za nasim francouzskym kamaradem Antoinem a jeho mexickou pritelkyni Gabrielou. Snidame meloun na jejich bajecne terase, kterou jim nepokryte zavidim. Jejich dum je oproti nam jako palac a rua 14 kde bydli je jako vesnicka - konkretne po noci kdy jsem se nevyspal kvuli tomu ze do rana neprestali bouchat rachejtle a cloumat mnou basy z nejakeho vykutaleneho vecirku mu ten klid taky trochu zavidim.
Vyrazime do pristavu do Urcy - coz je takova minictvrt u Pau de Acucar, pomerne drahe bydleni puvodne z 20. let, ktere ma bezpochyby svoje kouzlo jak mezi mistnimi tak mezi cizinci, predevsim kvuli bezpecnosti. Tim jak je Urca nalepena pod cukrovou homoli a nema kam rust, je mala, navic k ni vede jenom jedna pristupova cesta, takze je to jedno z nejbezpecnejsich sousedstvi v Riu - loupit bez unikove cesty se moc neda... Pronajimame si v cca 15 lidech lod - vetsinu lidi neznam znamy znamych pres Antoinovu skolu - vsechno vesmes studenti architektury z PUC - jak z Brazilie tak ruzne ze sveta (Portugalsko a Maroko) a vyrazijme na more. Chlapik s lodi je pomerne sympaticky, lod je trochu rozvrzana ale naprosto bajecna. Plavime se dolu podel Leme, Copacabany a Ipanemy pak jedeme od pobrezi prozkoumat ostrovy Ilhas das Cagarras http://en.wikipedia.org/wiki/Ilhas_Cagarras , coz jsou neobydlene ostrovy, kousek od pevniny. Mame s sebou obri krabici ledu, kterou pechujeme pivem, vodou a masem na grilovani. Je modra obloha a neco pres tricet stupnu - slunce prazi uz od rana, na lodi je ale nesmirne prijemne, more a morsky vanek vsechno ochlazuje, my poslouchame bossa novu a nejen ja si nepokryte uzivam vyhled na plaz a na pobrezi.
U souostrovi parkujeme lod a plaveme na Ilha Comprida a soukame se nahoru - coz je sice velezabava, ale nejak se prakticky nikdo nevyhne tomu se pri tom slusne porezat o tisice musli, kterymi je ostrov (v podstate vyhradne skala) olepen. Na ostrove uz akorat spokojene krvacime z ruznych drobnych ziletkovych ranek, do kterych nas stipe morska sul a do oci nam sviti slunicko. Ostrov je neobydleny nepocitam-li mistni a pomerne sympatickou populaci kormoranu. Chvili se rozvalujeme po skalach, ktere jsou od slunce rozhavene skoro tak, ze se po nich neda chodit a po cca hodine kdy jsme ostrov prolezli se vracime plavmo na lod a zaciname grilovat. Coz se spolu s plavanim a cestou zpatky do Ria rozlozi nejak tak na zbytek dne.
Ted jsem porezanej a spalenej, ac jsem svedomite pouzival krem, tak tomu abych na ruznych pruzich tela nechytnul humri zbarveni se nejak nevyhnu. Za cca dve hodiny vyrazime do Complexo do Alemao se kouknout na jeden projekt ve kterem spolupracuje kamaradka Erika. Complex do Alemao je spolu s Maré asi nejvetsi komplex favel v Riu a v soucasne dobe asi nejdivocejsi misto v Riu, o komplex i kdyz to uz neni uplne vyhrocene, tak se do urcite miry jeste porad valci. Mezi nekterymi jeho castmi se neda prochazet a taky se do tehle oblasti koncentruje tak nejak asi nejvetsi podil nasili v RJ vubec. Pro nas jako pro cizince by to nastesti melo byt o krapet bezpecnejsi, navic projekt s detmi Lar da Rebeca pusobi sympaticky a jsem vazne moc zvedavej. Fotak nechavam doma, vecer nebo zitra napisu jake to bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat