I narcos milují své uniformy!

Když jsem bydlel ve favele, tak mi jako jedna z nejvtipnějších věcí kolem zločinu přišlo to, jak se místní gangsteři převlékali za policisty nebo za vojáky. Na neprůstřelné vesty si pořizovali různé nášivky a vlastní nápisy, nechávali si vyrábět trička, na kterých byly texty jako "Speciální bezpečnostní jednotka A.D.A." a jména různých dalších neexistujících útvarů. Nejlepší byly nápisy na popruzích u pušek a nálepky na nich, populářní byly i nálepky na granátech. Jak se zdá, tak se tahle prazvláštní diagnóza netýká jenorganizovaného zločinu v Brazílii, tady je video s insigniemi a uniformami mexických narkokartelů...

Narkokoridy 2

Podle tohoto článku na novinkách zakázal mexický stát Chihuahua produkci narko korid... O dřívějších pokusech tento specifický žánr zakázat se dočtete zde

Drogy a demokracie v Riu

Bezesporu velezajímavá knížka ke stažení - vzhledem k roku vydání (2006) v několika směrech možná vzhledem ke změnám posledních let sice ne úplně aktuální, ale myslím, že k pochopení jádra problému a situace v Riu ideální.



Taking an ethnographic approach to understanding urban violence, Enrique Desmond Arias examines the ongoing problems of crime and police corruption that have led to widespread misery and human rights violations in many of Latin America's new democracies. Employing participant observation and interview research in three favelas (shantytowns) in Rio de Janeiro over a nine-year period, Arias closely considers the social interactions and criminal networks that are at the heart of the challenges to democratic governance in urban Brazil.

Much of the violence is the result of highly organized, politically connected drug dealers feeding off of the global cocaine market. Rising crime prompts repressive police tactics, and corruption runs deep in state structures. The rich move to walled communities, and the poor are caught between the criminals and often corrupt officials. Arias argues that public policy change is not enough to stop the vicious cycle of crime and corruption. The challenge, he suggests, is to build new social networks committed to controlling violence locally. Arias also offers comparative insights that apply this analysis to other cities in Brazil and throughout Latin America.

Kniha ke stažení v PDF

link via id THORGRIM

Vidlák a pomeranče

Matuto znamená v portugalštině přibližně "vidlák" a laranja je výraz pro "pomeranč". V narko-argotu je, ale matuto člověk, který dostane drogy do favely. Je to mezičlánek mezi dovozcem drog (atacadista) a jednotlivými dony a favelami. Matutos nemusí mít nutně vazbu na konkrétní fakci (i když v tomhle případě tomu tak je) - ve většině případů matuto tradičně dodávali různým táborům a žádná exkluzivita se na ně nevztahovala.

Laranjas je tady krycí jméno pro lidi, kteří čistí peníze. Jde o klasické schéma praní špinavých peněz - jde o lidi, kteří zakládají firmy a živnosti, přes které se fakce a jednotlivý donos snaží vyprat příjmy z drog a legalizovat je. Většinou jde o firmy, které vykazují jinak nulovou činnost, nebo operují s příjmy a částkami, které zdaleka převyšují jejich reálné možnosti. To je taky důvod a způsob, proč se brazilské policii (a tohle myslím spadá pod policii federální) daří tyhle snahy vcelku úspěšně sabotovat.

Kde se vzalo označovat tyhle lidi pomeranče netuším. Etymologie toho matuto, ale svoji logiku má. Matuto je jak už jsem psal varianta výrazu "caipira" což znamená vidláka, osobu většinou ze zaostalého vnitrozemí, zaměstnanou v zemědělství v tomhle případě v lesnictví (mata = les) - jde o takový brazilský archetyp pologramotného, bezzubého chlapíka v roztrhané košili, se slamákem a cigaretou nebo dýmkou, viz. krásný obrázek "caipira picando fumo" od José Ferraz de Almeidy Júniora z 19. století. Označení pro mezičlánek má logiku v principu jakým se drogy dostávají do favel tj. z vnitrozemí. Celý proces probíhá tak, že někdo kdo má prostředky - většinou velkodovozce, bohatý narkostatkář (atacadista) zaletí cessnou do Peru nebo Kolumbie a doveze kokain, ten na svojí farmě někde uprostřed Amazonie zpracuje a nařeže. Pak přichází na řadu právě Matuto, který z pralesního venkova dostane drogy do měst na pobřeží a do favel - pomocí tiráků, v osobních autech atd. matuto, ale samosebou v dnešní době není žádný negramotný kurýr, který to proveze v autobuse v igelitce do Ria, ale pouze člověk, který celou operaci mezi dovozcem a donem favely zajišťujě a věř, že jde o poměrně zručné distributory.

ADA míří do Prahy ;)

Tak nejaky update o Rocinhe - smrakani mraku kolem trafica pokracuje. Nem, sef Rocinhy, byl policii vyhlasen za terc c. 1 - policejni urady ho nove prohlasili za soucasneho nejvetsiho distributora drog ve state a verejneho nepritele cislo jedna. Situace v Rocinhe je udajne docela nervozni - trafico zacalo delat neco na zpusob bleskovych kontrolnich prepadu - nahodne si vybira domy, vynuti si vstup a hledaji dukazy jestli vybrane budovy, nebo respektive lide v nich nemaji napojeni na policii - to zni jako slusny paranoidni psycho.

Cele to spustila akce specialnich jednotek CORE, ktere ted ve stredu zabili pri sve operaci sefa kopce Sao Carlos v severni casti Ria - Rogéria Riose Mosqueiru, prezdivaneho Roupinol (nebo taky Macaé a Lindao), který je nahoře na obrázku. Roupinol je clovek, ktery se jako nepritel statu drzel na prvnim miste pomerne dlouho, vzdycky to byval jeden z hlavnich dodavatelu a distributoru ve meste (v drtive vetsine samozrejme jen kopce ktere ovlada ADA) a jeden z jejich nejmocnejsich sefu frakce na svobode. Spolu s nim nasli i jeho ucetnictvi - ktere je pomerne zajimave, do Rocinhy například Roupinol dodával každý měsíc 1 tunu drog (sic!) coz je slusne cislo, za posledni dva roky vyfakturoval Roupinol priblizne cca 4 miliardy korun (400 milionu realu) a do Brazilie dovezl kokainovou pastu (z Bolivie a Kolumbie) v hodnote priblizne 420 milionu korun. Krome vlastnich bocas v Sao Carlos dodaval (jako tzv. "atacadista") jak uz jsem psal ostatnim kopcum pod vlajkou ADA - v Rocinhe mel celkem 3 laboratore, kde se z kokainove pasty refinoval kokain. Kontakty a jeho postaveni ted po jeho smrti prebira prave Nem, jako nejblizsi spojenec a clovek v heirarchii vysoko...

A zatímco Lindao aka Roupinol cestoval vcera v rakvi pod zem - tak v tomhle gangsta postarsim baile songu cestuje do Evropy. Proc tam na obrazku krome maskovaneho bojovnika s napisem (favela) Mineira a zabijacke loutky Chuckyho (maskota ADA) maji mapu Ceske Republiky a Prahu se me neptejte - ale ja s tim nic spolecneho nemam :))

Kde se berou ty všechny zbraně ?

Obvyklá a uz nekolik let trvajici cesta je nasledujici: zbrane importuje do Brazilie firma obchodujici s vojenskym materialem, zbozi se oficialne vyexportuje do Paraguaje, doposud vse legalni. V Paraguaji se zbrane ztrati a propasuji zpatky do Brazilie. Je to stejne vynosny biz jako drogy, politicky unosnejsi, s vlastni strukturou a s uzsimi vazbami na bile limecky, vojaky, policii a lokalni (prihranicni) politiku.

Od hranic to pak smeruje stejne jako treba drogy bud v tiracich nebo mensich autech do mesta. Brazilska armada si zbrane pomerne hlida, pokud z ni primo trafico neco ma tak vycvik (hodne ex-vojaku mela tradicne v radach treba ADA), obcas se objevi ve favelach neco (vetsinou kulomety, protitankovky) co ma puvod v bolivijske armade a neslo to výse popsanou, klasickou cestou z jihu, ale tou drogovou, západní stezkou.

Bolivie je obecne po Paraguayi druhy nejdulezitejsi zdroj - je to hodne dany predevsim tim, ze ta zeme nikdy nemela zadnou legislativu, ktera by regulaci zbrani nebo vubec zbranove zakony resila. Je to takovy 10 let trvajici beef mezi armadou a policii kdo ma dohlizet na co, ktery celou situaci zmrazil. Realita je takova, ze v Bolivii muzes koupit skoro jakoukoliv zbran kdekoliv se ti zachce. Prolomit by to mely nove zakony, ted z ledna, ktere ale jeste neprosly ratifikaci. Nebyt Bolivie tak daleko od pobrezi, sly by odtamtud myslim zbrane vsechny. Jinak na tohle tema - takova klasika z moji oblibene pauty do dia z minuleho tydne (viz. obrazek) - brazilska policie zatkla dva pastory (sic!) z charismaticke cirkve Igreja Mundial do Poder de Deus, kteri ve svem Opelu Vectra vezli zbrane od bolivijskych hranic, urcene Luizi Cláudio Gomesovi, zvaném "Pão com ovo" (napojeného na Comando Vermelho), který šéfuje na Morro de Martins v Riu.

Zpět do Kolumbie: Zajímavý doku!

ABC Colombia (2007)
Along the Don Diego river, one of the many rivers that descend from the Sierra Nevada of Santa Marta, there is a small building of white cement, on whose walls the children have drawn the flora and fauna of the region. This is the school class of the children of the 'campesinos' of the area. A single elementary class that gathers 25 children between 5 and 15 years old, the age at which school ends around here.

Many at that age have already begun to work as 'raspachines' - coca-leaf pickers. Others have joined the paramilitary and are patrolling the mountains - in which there are enormous stretches of coca plantation - to prevent infiltration by guerrillas or the army. The documentary follows the young protagonists in this problematic setting through an entire school year, exploring some of the realities that nurture and perpetuate the violence in Colombia.

Crack crack crack !

Jinak expanze cracku do Ria evidentne bohuzel pokracuje - pomerne zajimavy clanek na tohle tema je tady.

Asi nejdesivejsi jsou ta data - policie mezirocne zadrzela sestinasobek tehle drogy - odhaduje se ze 80-90% bezdomovcu v Riu (vcetne deti) je na cracku zavisla. Crack si evidentne nasel cestu do favel - s poklesem zisku se kterym trafico v Riu bojuje sly pravidla, ktera drive platila stranou. A uz to neni jenom Baixada nebo Zona Norte ale taky centrum a jih.