Grafitti ve favelách..

"Obyvatelé pozor, ve dnech války se vyvarujte opuštět své domovy. S vděkem, CV-RL."

Letáky ve favelách

Ve volném překladu:

Pozor !!!

Společným rozhodnutím stran CV, ADA a TCP (všech stran, které mají respekt, loajalitu, sílu, pokoru, důstojnost a milující srdce) se nařizuje všem komunitám, prosím, připojte se k nám.

Společným rozhodnutím je, že pokud jsme svědky policejních represí v každé favele, toho projevu zbabělosti a prolévání krve, tak budeme puškami napadat budovy, pálit drahé vozy a napadat bohaté, kteří žijí v okolí těchto favel. Budeme rabovat jejich podniky, obchody a supermarkety!

Strany se rozhodly, že za každého nevinného obyvatele, kterého zabije policie, zemřou dva bohatí lidé. Strany se rozhodly, že za každého zabitého člena strany, zabijeme dva policisty a jejich blízké.

Jsme unaveni zbabělostí policie a systému, protože nám přinášejí pouze drogy a zbraně. Finanční podnikatelé usnadňují policii a politikům krást miliardy, zabíjet řadu lidí pouze perem, takže ten kdo přináší drogy a zbraně jednotlivým stranám, pak přichází zabíjet nevinné ve favelách. Chudí nepřinášejí do bocas de fumu žádný zisk, všichni ti, kteří nakupují drogy jsou ze střední třídy a z řad bohatých.

Bratře, při pohledu do kterékoliv favely se ukazuje, že tento způsob boje je zastaralý, verbální revoluce je děsivá, spojme ty kousky dohromady a vstupme do arény. Naši bratři z PCC (saopaulské Primeiro Comando de Capital) říkají, že nepřítel je v obleku a v kravatě. Ve jménu míru pro všechny komunity, je čas jednoty, revoluce. Koneckonců bez jednoty nemáme šanci, spojme se všichni dohromady.

Umění diplomacie

Update z Ria, který má (v případě, že je reálný) potenciál k tomu znatelně změnit bezpečnostní situaci celého města:

Vypadá to, že narkofrakce Comando Vermelho (CV) a Amigos dos Amigos (ADA) spolu začali minimálně mluvit a vyjednávat. Zpravodajské složky Policia Civil mluví o jednáních, jejímž účelem je ustanovení příměří a společný postup v boji s policií, což asi to poslední co bych od těhle úhlavních rivalů čekla. V sobotu hostil Nem v Rocinhě (na baile funku nahoře v Rua 1) vyslance z CV, jednoho z gerentes Complexo do Alemao (hlavní bašty CV), Diega Raimunda da Silva Santos, přezdívaného Mister M.

Obsah ani bližší detaily nejsou známé - ani jestli by tahle případná aliance zahrnovala Terceiro Comando Puro, nebo byla naopak namířená proti nim. No necháme se překvapit.

Mad Men - Šílení muži

OT a něco hodně odjinud - nemůžu si pomoci, ale seriál Mad Men, na který jsme se začali koukat, je jedna z nejosvěžujících a nejoriginálnějších věcí, na které jsem v poslední době narazil. Tohle příjemné a inteligentní zakouřené retro ze světa americké reklamy 60. let je prostě báječné, jsem v půlce první sezony a už se těším na ty nadcházející.

Mad Men na IMDB
Mad Men na ČSFD

Favela on Blast / Favela Bolada

V souvislosti s Baile Funkem jsem tu v minulosti psal skoro výhradně o funk da apologia, rijské odpovědi na narcocorridu v podobě narkodiskotéky. Tentokrát o baile funk jako kultuře obecně.

Tady je ke stažení Diplův film Favela on Blast (2008) s anglickými titulky.

Favela on Blast, the directorial film debut from Grammy-nominated DJ and producer, Diplo, and his partner Leandro HBL, documents a vibrant and innovative musical subculture that has emerged in Brazil's impoverished slums, known as favelas. Well beneath the radar of mainstream society for the last 20 years, they have their own language, style and heroes. Their music and culture have gone mostly unnoticed outside of South America until now. Favela on Blast captures the rarely seen stories of MC's, DJ's, dancers, and cultural producers through the eyes of Diplo and Brazilian filmmaker Leandro HBL, with memorable appearances from funk superstars Deize, Tigrona, Mr. Catra, and Duda Do Borell.

Favela on Blast documents the culture surrounding "Funk Carioca," a musical rhythm that mixes the American electronic funk of the 1980's with the most diverse influences of Brazilian music. It is one of the most interesting musical movements in the world and it comes from one of the most violent and poorest places too: the slums of Rio de Janeiro. Bombastic rhythms coming from the Miami Bass and loops and samples are united to powerful rap vocals using Brazilian slang. This music is designed to be listened to as loud as possible and with high bass pumping through the tropical nights of Rio. The heroes are the creators- the musicians. Their pace is set between colossal street parties; propped with rudimentary sound-systems, warring drug factions, and an eerily tense city where the Police and societies elite have the upper hand until it comes to their musical culture, always Brazil's heart and nation's identity.



Download filmu (AVI)

O nákupčích, uniformách a módě obecně :)

Pro znalé portugalštiny gramotné poměrně vtipné video ze včerejška -

Video je o tom jak v centru Ria zatkli nákupčího pro ADA, který kupoval pro Nema a jeho chlapce v armyshopu kanady, policejní uniformy, pouzdra na pistole, vojenské vesty apod. Na celé té věci je nejvtipnější, že já jsem měl občas z trafica pocit, že oni by pravděpodobně paradoxně vážně nejradši sloužili v armádě nebo policii.

Když jsem potkával místní vojáky narkotrafika, tak buď razili plážový styl (tj. žabky, bermudy a přes holé tělo neprůstřelná vesta, případně kšiltovka) nebo styl řemeslník (propocený triko, líná chůze a kulomet přehozený přes rameno jako když neseš hever) a nebo si tvrdě ujížděli právě na tom, že se převlíkali za policisty. Uniformy, takový ty policejní opasky včetně pout, vesty nebo černý trika s nápisy policie, případně s různými vlastními vyfantazírovanými jednotkami (alá "Speciální výzvědná jednotka ADA" apod.) No zábava, která mi zvlášť prvních X dní motala hlavu :)

Jinak nutno tedy dodat, že tyhle věci nebyly určeny pro módu, ale pro praktické účely - tj. připravované invazi do favely Morro do Fubá v Campinho. Tahle dodávka uniforem, patrně doplněná výzbrojí měla směřovat do favely Morro do Dezoito, v Água Santa, kterou ADA vyrvala minulý rok ze spárů milice a která má být právě základnou k ovládnutí komunity Fubá. Nem se zdá podnik neustále rozšiřuje...

Favela Design

Výsledky spolupráce mezi holandskými designery a umělci z favely Monte Azul z brazilského São Paulo

Více se dozvíte ZDE

Příliš vzdálený most

Comando Vermelho údajně chystá bombový útok na most Rio-Niterói, alespoň podle brazilské police, které se podařilo zadržet ručně psaný dopis v rijském vězení Bangu, jehož autorem je jeden z šéfů CV, notorický narkoboss Márcio dos Santos Nepomuceno, přezdívaný Marcinho VP.

Marcinho kdysi šéfoval prodeji drog v Complexo do Alemão na severu Ria a patří do nové generace CV, je členem užšího velení a patří v současnosti k nejmocnějším uvězněným donům. Podle brazilských úřadů, poslal Marcinho VP pomocí své milenky dopis svým spojencům do Ria ze svého současného domova, federální věznice s nejvyšší ostrahou Catanduvas ve státě Paraná, na jihu Brazílie, kde si odpykává trest za vraždu. Dopis má obsahovat především výzvy k útokům na policejní stanice a nápad vyhodit most Rio-Niterói do povětří.

Most, který se oficiálně jmenuje Ponte Presidente Costa e Silva, spojuje Rio s Niterói přes zátoku Guanabará a kromě extrémně důležité dopravní tepny je jednou z dominant metropole. Přemostění zátoky, které by spojilo tyto dvě města, bylo plánováno již od konce 19. století. Výsledkem těchto snah byla koncem 60. let právě konstrukce tohoto mostu, který je dlouhý přes 13 kilometrů a denně se přes něj převalí 140 tisíc aut. Velkolepost takového plánu posouvá ambice CV z narkobyznysu směrem k (polo)teroristickým metodám saopaulského PCC... no necháme se překvapit.

Gay Parade v Rocinhě

Něják poslední dobou vůbec nestíhám... Tak alespoň krátká noticka - v Rocinhě teď v neděli proběhla první gay parade, což je sice věc v Brazílii oproti většině latinoamerických zemí běžná, nicméně ne zrovna typická pro favely.

Většina rijských komunit je obývaná lidmi z rurálních částí severovýchodní Brazílie, často postižených morem různých protestantských fundamentalistických hnutí a v mnoha ohledech plných předsudků. Já jsem v Rocinhě potkával gayů poměrně hodně, většinu z nich mírně řečeno vážně echt a předsudky proti jsem sice osobně neregistroval, ale z doslechu vím, že u poměrně hodně lidí existují.

Nicméně místní gay karneval se podle zpráv evidentně vyvedl - zůčastnilo se ho kolem 50 tisíc lidí což je na favelu poměrně slušné číslo! :)

Tady je nějáké amatérské video

Co se stalo v Sao Conrado - update

Podle novin měl údajně v bonde jet i Nem, kterému se při přestřelce podařilo uniknout. Podle svědků během přestřelky vnikla do prostor uzavřeného kondominia Village Sao Conrado z ulice Avenida Aquarela skupina těžce ozbrojených můžů, která vlastními těly chránila jednoho člověka a s pokřikováním "Protejam o chefe" (Chraňte Šéfa) prošla prostory kondominia a unikla východem směr Lagoa-Barra. Takže Mestre opět uniká, podle některých neověřených zpráv byl během incidentu postřelen do pravé ruky.

Celkově se zvýšili i počty - bonde měla čítat 60-70 osob, měla se skládat z 10-15 automobilů a cca 5 motocyklů. Z traficantů police zatkla celkem 10 lidí včetně jednoho mladistvého - všechno osoby, které obsadily hotel a po třech hodinách vyjednávání se vzdaly.

Co se stalo v Sao Conrado - video

Tady je ještě video z televize, které obsahuje amatérské záběry ze zmiňovaného rána. Bohužel pouze v portugalštině i s převyprávěním celé historky v kostce. Pro ty kdo nerozumí, tak zajímavější záběry: 0:45, 1:55, 3:45...

Co se stalo v Sao Conrado...

Malý update ke zprávě, která proběhla českými médii - viz. Ozbrojenci ze slumu zajali desítky lidí v hotelu v Riu. Jedna žena zemřela

Seběhnout se to mělo přibližně takto: Chlapíci z Rocinhy slavili v sousední favele Vidigal, když se vraceli domů, na jiný večírek, tak se jich něco kolem 20 těžce ozbrojených na motorkách a v autech střetlo s policií. Z Vidigalu se do Rocinhy jede kolem moře, skrz Sao Conrado a pak dál po Estrada da Gávea nahoru do kopce, konflikt nastal někdy kolem půl osmé ráno, když se tahle karavana ozbrojených lidí z narkofrakce srazila v ulicích téhle bohaté čtvrti s hlídkou policie. Přestřelka se přesunula směrem ke pláží, kde věci nabrali směr Intercontinental.

Pro ADA to není zrovna žádná výhra - kromě demonstrace moci, dvou postřelených civilistů, čtyř policistů, přišli gangsteři o nezanedbatelný počet vojáků a zbraní viz. foto, mezi zatčenými je i Ítalo de Jesus Campos, přezdívaný Perninha, který je č. 2 v hierarchii, považovaný za nástupce Nema. Další prominentní vězeň je Jhonatan Costa Soares, zvaný Sapatinho da Cruzada, který velí bocám ve favelasídlišti Cruzada v Leblonu, a kterému se sice podařilo slušně zaimprovizovat, když se mu po pádu z motorky, podařilo zraněnému unést sanitku a zmizet, nakonec mu to ale nebylo moc platné, byl zadržen v nemocnici na severu města jen pár hodin poté.

Favela jako centrum paralelní moci

O favelách pro časopis A-kontra

Štastný konec

V Riu za poslední dva týdny roste silný tlak na prefekturu a na policii, aby buď zajistila bezpečí škol nebo aby se úplně vyvarovala policejních operací ve favelách v době vyučování. Poslední kapkou, ne nepodobnou těm předešlým, byl policejní zásah v favele Final Feliz (Štastný konec) v Anchietě na severu Ria, který rozhodně nebyl tím nejštastnějším koncem pro jedenáctiletého Wesley Gilberta de Andrade, který během vyučování skončil se zbloudilou policejní kulkou v srdci. Iniciativa, kterou tento případ rozpoutal se snaží vyřešit situaci více než 100.000 dětí, které žijí v rizikových oblastech, a vyvýjí tlak na místní vládu, aby školy zabezpečila neprůstřelnými skly, zpevnila jejich zdi, nebo se vyvarovala konfrontačních zásahů v jejich blízkosti... Tak uvidíme jestli a kam to případně povede. Článek z Guardianu.

Děti jsou asi nejohroženější složkou brazilské společnosti po všech směrech - některá čísla jsou vysloveně děsivá: Faktem například zůstává, že nejčastější příčinou úmrtí všech dětí ve věku 12 - 18 let pořád i po letech zůstává vražda, která se týká 46% ze všech úmrtí mladistvých.

Pár fotek od Grahama

Fotky Rocinhy z letošního roku od mého kamaráda Grahama.

Dvě krvavá výročí

Rio si v nejbližších dnech připomíná výročí masakrů... Příští týden uplyne 20 let od jedné z nejbrutálnějších kapitol v historii města, doposud nikdy neobjasněného masakru v Acarí (Chacina de Acari) , asi nejvýraznější memento devadesátých let minulého století, kdy nebyly podobné aktivity policejních eskader smrti ve městě žádnou výjimkou.

26. července 1990 se vydalo 11 lidí převážně teenagerů z favely Acarí na výlet na předměstí. Mířili na farmu v oblasti Mage, kde plánovali strávit víkend. Po cestě byli zadrženi skupinou osob v uniformách - dosud neidentifikovaných policistů a uneseni. Jejich těla se nikdy nenašla, jedinný očitý svědek události (zatčení), matka jednoho z dětí, byla brutálně zavražděna. Matky zmizelých, vytvořili skupinu Maes de Acarí (Matky z Acarí), která drží případ i po 20 letech otevřený, i když se vyšetřování nikam nehýbe. Matky z Acarí se staly aktivistkami nejen ve vztahu ke svému případu, ale i k dalším případům násilí na dětěch a podivných zmizení v režii policie. Za dobu svého fungování se staly terčem různých výhrůžek a útoků, jichž pachatelé stejně jako v případě jejich dětí nikdy nebyli identifikováni.

V pátek pak pro změnu uplyne 17 let od masakru u kostela Candalária (Chacina da Candalária), kdy v noci 23. července 1993 skupina složená převážně z policistů napadla více než 70 dětských bezdomovců, které přespávali u kostela. Výsledkem bylo 8 mrtvých dětí, desítky dalších zraněných. Pozadí celého činu je nejasné - jeden z možných motivů je "pomsta" za to že nějáké děti házeli předešlý den kameny po policejním autě, druhý je ten, že policisté patřili do širší skupiny, která jako eskadra smrti (sponzorovaná místními obchodníky) čistila centrum od různých "živlů". Celý incident patří mezi jeden ze společnských a kulturních milníků Ria - celé události se dotýká například zde zmiňovaný dokument Onibus 174

Z účasti na masakru bylo obviněno 50 policistů, jeden byl zastřelen při pokusu o zatčení, 3 další byli za masakr po přibližně deseti letech odsouzeni. Zbytek chodí po svobodě. Korunní svědek, jedno z přeživších dětí, musel v rámci programu pro ochranu svědků, v zájmu své vlastní bezpečnosti, natrvalo opustit Brazílii.

Favela jako Aguirrovo Eldorádo

Poměrně zajímavý článek z časopisu Economist, z minulého týdne, nazvaný Brazil's developing favelas: Searching for Eldorado, se na problematiku favel dívá z poměrně nevšeního úhlu. Na druhou stranu pouze popisuje s překvapeným výrazem schizofrenní situaci, která v brazilských velkoměstech platí už poměrně dlouhou dobu - tj. ať už trafico nebo ne, tím pravým vládcem brazilských favel je především spotřební trh.

Jedno z největších překvapení, které mě osobně v Rocinhě potkalo, bylo to, že síla místního podnikání a služeb, představuje něco diametrálně odlišného co si člověk od chudinské čtvrti představuje. Pro různé odstíny neoliberálů musí vycházet traficantes z ekonomického hlediska jako požehnání, protože vedlejší důsledky vlády narkomafie jako jsou daňové prázdniny, nulová byrokracie a nulová kriminalita ohrožující vaše podnikání, jsou snem všech - od těch malých, až po velké podnikatele.

Málokde obchůdky nebo minimarkety zavírají v 10, o půlnoci, nebo taky ve dvě ráno. Málokde si člověk ve tři ráno může vybrat z několika restaurací (od steaků, přes pizzu až po sushi), a málokde taky zažije to, že ozbrojení chlapíci chrání prodejce kokainu jen pár metrů od banky, která nejen že žádnou vlastní ochranku nepotřebuje, ale jako například v případě banky Bradesco, nabízí i favela produkty, jako je třeba pojištění proti zbloudilým kulkám :)

Článek Brazil's developing favelas: Searching for Eldorado ke přečtení zde

Všechno co jste kdy chtěli vědět o favelách ale báli jste se zeptat

Tady je rozhovor, který se mnou vyšel na začátku roku v týdeníku A2:

Jak jste se dostal k práci ve favele?
Doufal jsem, že se mi podaří spojit výjezd do Brazílie s nějakým delším pracovním pobytem ve favele, nejlépe na nějakém charitativním postu. Hned jako první jsem našel organizaci, u níž jsem později i na půl roku skončil a která funguje jako nízkoprahové centrum přímo v jedné z osmi set favel v Riu. Šlo o Institut Dvou Bratří, nazvaný podle dvou kopců, na nichž se chudinská čtvrť rozkládá. V Riu třetina populace, tedy dva a půl milionu lidí, žije ve favelách.

Co vlastně znamená slovo favela a čím se jednotlivé favely od sebe liší?
Favely vznikly ke konci devatenáctého století, přičemž existuje několik teorií o jejich původu. První teze tvrdí, že v sedmdesátých letech 19. století, když skončila válka s Paraguayí, otroci, kteří bojovali na straně Brazílie, získali příslib, že za odměnu dostanou svobodu. Rio v té době už mělo své chudinské čtvrti, tzv. cortiços, v nichž si lidé najímaly společné chatrče, kde každá rodina měla jeden pokoj. Tato místa ale nestačila kapacitou, a tak začaly první nelegální zábory na kopcích Ria, kde se zpočátku usazovali převážně bývalí otroci černošského původu. Rio je zčásti tvořeno i pralesem, a tito lidé prostě vysekali část pralesa a na místě se usídlili. Je třeba říci, že favely nejsou pouze na krajích města, ale nacházejí se i v samotném centru, jsou zkrátka všude. Často dokonce sousedí s jeho nejbohatšími částmi. V urbanismu se prý dokonce mluví o brazilizaci města, čímž se myslí právě skutečnost, že chudinská zóna je zcela obklopena luxusním sousedstvím.

Druhá varianta říká, že favely se objevily po zániku největší cortiço, známé pod jménem Cabeça do Porco – Prasečí hlava, v roce 1894. Roku 1897 vzniká první zdokumentovaná favela, jejíž vývoj souvisel s občanskou válkou na severovýchodě Brazílie, kde bezzemci obsadili půdu a vláda se rozhodla je rozdrtit. To se jí po několika pokusech povedlo. Navrátivší se vojáky nebylo kde ubytovat, a tak jim dovolili zábor jednoho kopce. Neví se přesně, zda tam už nějaké chatrče nestály dříve, ale lze říci, že jde o první oficiální favelu, která se nalézá blízko centra v severní části Ria. Veteráni tento kopec překřtili na Morro da Favela, což je jméno odvozené od rostliny fava, latinsky Vicia faba. Od té doby se další vznikající chudinské komunity začaly označovat slovem favela. Nyní se tak nazývá jakákoliv chudinská čtvrť v Brazílii.

Jaký je tam základní stavební materiál domů?
Bývalo to dřevo, ale dnes jde jednoznačně o beton a cihly. Výhodou Brazílie je klima, které umožňuje postavit barák z lecčeho, navíc tam nejsou častá zemětřesení. I favela má své chudé a „bohaté“ části. Žijí tam lidé, kteří mají relativně prosperující živnost, stejně jako ti, kteří nemají prakticky nic.

Platí, že většina lidí z favel jsou nezaměstnaní?
Drtivá většina lidí si nějakým způsobem vydělává, buď se dají na banditismus, což je menšina z nich, nebo velice tvrdě – většinou manuálně – pracují. Nejde přitom zdaleka jen o námezdní práci. Je třeba si uvědomit, že Brazílie má největší sociální rozdíly na světě, 10 % nejbohatších vlastní polovinu veškerého majetku, zatímco 10 % nejchudších méně než jedno procento. Přitom je Brazílie desátá největší ekonomika světa, která mimo jiné čerpá právě z otrocké práce lidí z favel. Ti málokdy pracují za víc než minimální mzdu, šest dní dvanáct hodin denně. Jde o práce typu skladníka, zahradníka nebo rovnání věcí do tašek atd. Typ práce lidi z favel diskriminuje, existují vůči nim velké předsudky, které říkají, že každý z nich se podílí na banditismu a obchodu s drogami. Skutečnost je přitom opačná, většina lidí je špatně vzdělaná, nepříliš kvalifikovaná, levná pracovní síla, která velmi tvrdě dře. Banditismu se věnuje pouhé procento lidí, což platí dnes stejně jako v minulosti.

To jedno procento banditů ale ve favele fakticky vládne?
V současné době jsou dvě alternativy, přičemž jedna z nich je poměrně mladá. Tradičně zde vládne narcotraffico – narkomafie, která obchoduje s kokainem, zbraněmi a marihuanou. Má nastavená vlastní přísná pravidla a zákony, které musí dodržovat každý obyvatel favely. Druhá alternativa znamená vládu nějaké milice, která favelu obsadila a začala v ní podobným způsobem, po vzoru mafie, určovat vlastní pravidla.

Jaká jsou základní pravidla?
Ve favele se nekrade, nepřepadává, stejně tak je nebezpečné mlátit své děti nebo ženu, nesmí se udávat. Vesměs jde o jednoduchou společenskou smlouvu. Rozhodně platí, že narkomafie neplní sociální funkci, to je mýtus. Jde ale o jakousi vzájemnou, oboustranně výhodnou dohodu. Narkomafie si loajalitu místních zajišťuje jednak jejich strachem, jednak zavedením jasných pravidel. Tím, že si vytvořila monopol na násilí a zbraně, vytvořila jakési město ve městě. Její členové vydělávají hodně peněz z drog, a tak nemají zapotřebí podporovat krádeže a zločinnost uvnitř čtvrti. Kokain má v Brazílii demokratickou cenu, a může si jej tedy koupit člověk bohatý i chudý. Pokud nejste člen narkomafie, nemůžete bez jeho povolení vlastnit zbraň a rozhodně ji nemůžete ve favele používat. Lidé, kteří tam žijí, se na jejím území nemusí obávat kriminality. Já jsem žil ve favele, kam by drtivá většina Brazilců nikdy nevstoupila, a přitom to bylo místo, kde jsem se cítil velice bezpečně. A také se mi tam za celou dobu nic nestalo.

V čem tedy spočívala vaše práce?
Šlo o malou neziskovku, která měla v jedné tradiční staré favele nízkoprahové centrum pro děti i dospělé. Dělal jsem hlavně s dospělými, učil jsem je angličtinu. Funkce nízkoprahového centra spočívala kromě výuky jazyků a výtvarných kroužků především v doučování dětí z favely. Osobně jsem z tohoto programu byl nadšený. V Brazílii je každý den čtyřhodinová výuka pro děti ve věku základní školy a třída čítá zhruba čtyřicet žáků. Když někdo zamešká nebo nezvládá učivo, prakticky nemá šanci látku dohnat. A právě s tím pomáhalo nízkoprahové centrum.

Jakým způsobem na vaši práci pohlížela narkomafie?
Té to vůbec nevadilo. Když se jim nepletete do byznysu, tak s nimi nemáte problém. Na jedné straně narkomafie kontroluje život ve favele, na druhé straně dost jejích lidí žije v ústraní. Musíte si ale zvyknout, že po ulicích chodí soldados, vojáci se samopalem, a prodávají se tu drogy. Můžou nastat situace, kdy se střílí, a tak nevycházíte z baráku. Když neberete drogy a nepůjčujete si od nich peníze, nebudou se vám plést do života. Většina z nich stojí především o klid pro svůj byznys a normální obyvatelé zase stojí o klid a bezpečí uvnitř favely, což je jejich společný zájem. Proto jsou tresty za krádeže nebo jiné delikty velmi tvrdé a nezřídka jde rovnou o kulku do hlavy. Jiným druhem trestu je, že dotyčného zbijí a z favely vyhodí. Krom toho platí pravidlo, že peníze leží mimo favelu. Neplatí ovšem nutně, že zákony favely už jsou neúčinné za jejími hranicemi.

Ve které favele jste bydlel?
Jmenuje se Rocinha a je největší v Latinské Americe. Žije v ní přibližně 250 tisíc lidí mezi dvěma kopci. Jde o nejbohatší favelu, trafikanti odtud mají nejvíc peněz, točí se tam větší množství drog. Druhotným efektem je skutečnost, že sousedí s jedněmi z nejbohatších čtvrtí v Riu. Lidé z Rocinhy mají přísný zákaz tam krást. Když tedy jdete na pláž v jedné z těch bohatých čtvrtí – je to mimochodem jedna z těch ošklivějších pláží –, nikdo vás tam neokrade. V tomhle „směru“ spadá pod favelu Rocinha. Když to někdo posledně udělal, usekli mu ruce. Důvod je velmi prozaický, nejde o žádný humanismus. Čím více bude problémů v bohatých sousedících částech města, tím víc bude ve favele razií a narkomafie přijde o drogy, zbraně i lidi.

Jaký je vztah občanů favel k místní policii?
Ve favele existují dvě tabu. Policejní konfidentství a zrada nějaké soupeřící narkomafii. Spolu s pederastií a pedofilií jde o největší hříchy, znamenající automaticky smrt.

V Brazílii jsou tři policejní sbory, civilní, federální a vojenský, a každý z nich má své speciální jednotky. Nejznámější z nich je BOPE, zásahová jednotka vojenské policie, pod kterou spadá většina favel. Jsou to jednotky, jež zasahují na denní bázi a jsou považovány za světovou elitu na boj uvnitř města. Učily se u nich i americké a izraelské zásahové jednotky. Rio se jim stalo jakýmsi trenažérem městské guerillové války. Jsou to specialisté na boj do patnácti metrů a nasazení v civilních lokalitách.

BOPE se mezi lidmi netěší takřka žádné důvěře, to ale platí o policii obecně, neboť ta brazilská je jedním z nejzkorumpovanějších policejních sborů na světě. Běžné jsou případy, kdy policie zatkne nějakého vysokého trafikanta či dona a namísto uvěznění se jej snaží prodat zpátky narkomafii nebo jeho nepřátelům z ostatních frakcí. Existuje také mnoho nevyřešených případů mimosoudního zastřelení, kdy není jasné, zda jde o oběti policie či mafie. Policie také v minulosti často pořádala razie ve favelách, při nichž si dělala, co chtěla, brala lidem věci a podobně. To jí na důvěře nepřidalo.

Zažil jste policejní nebo armádní razii?
Zažil jsem policejní akci i vojenskou okupaci favely. Poměrně příjemnou změnou je, že policie nebo armáda v poslední době útočí brzy zrána, kdy na ulicích není ještě mnoho lidí. Buď jde o rutinní razii za účelem zabavování zbraní, nebo se snaží zjistit nějakou varnu, chytit kteréhosi dona či prostě jen zastřelit pár vojáků narkomafie a nějakého toho trafikanta. Ve chvíli, kdy se spouští operace, jde většinou o konkrétní účel.

Mne jednou v šest ráno vzbudilo střílení a policejní vrtulník, tak jsem šel do koupelny, která měla jako jediná místnost dvojité zdi a spíš by mě ochránila před kulkami, které domem prolítávaly jako máslem. Bydlel jsem v docela nebezpečné části favely, blízko dona, tedy šéfa kopce, kam policie zpravidla mířila. Když přišli k nám do baráku, tak jsem jim pod hrozbou namířených automatických zbraní vysvětlil, kdo jsem, co tam dělám, a ujistil je, že u mne žádné drogy a zbraně nenajdou. Oni mi řekli, ať nevycházím, dokud se střílí, a šli zase dál.

Jindy, v době místních voleb, favely obsadila armáda. Byla to vysloveně maškaráda, nepřišli tam bojovat, ale prošli se s novináři, rozdali pár letáků, trochu se střílelo a po dvou dnech se zase stáhli. Myslím, že jak mafiáni, tak armáda měli své rozkazy, vzájemně o nich věděli a ani jedna strana nepřestoupila jakési hranice. Je třeba zdůraznit, že policie není pro trafikanty hlavní nepřítel. Tím jsou milice a konkurenční gangy.

V posledních letech se objevila řada populárních filmů z prostředí favel, jež nezřídka ukazují ozbrojené dětské gangy. Jde o další mýtus, nebo o realitu?
Neexistuje žádný věkový limit pro vstup do narkomafie, ale výhradně dětské gangy ve favelách nejsou. Organizovaný zločin v Brazílii má sice různé frakce, ale pravda je, že víc než o cokoliv jiného jde o svého druhu franchising. Každý kopec má svého pána a pro něj mohou pracovat děti. Když člověk začne opravdu brzo a projeví dostatečnou odvahu, brutalitu a loajalitu, tak se může rychle dostat na nějaký vysoký post v organizaci. Často je takovým šéfům méně než dvacet let. Jsou sedmnáctiletí kluci, kteří jsou zodpovědní za část kopce a mají pod sebou řadu mnohem starších lidi.

Jaká je hierarchie narkomafie v chudinských čtvrtích?
Na samém vrcholu je dono, pod ním je gerente geral, hlavní manažer, tedy jeho pravá ruka, pak existuje nezvyklá funkce, jež jde mimo celou strukturu, a sice fiel – přítel nebo věrný. Ten nemá jasně definované pravomoci a stará se hlavně o donovu bezpečnost. Pod nimi je gerente de branco – manažer přes kokain, gerente da segurança – manažer přes bezpečnost a gerente de preto – manažer přes marihuanu. Ti pod sebou mají manažery jednotlivých bocas, tedy prodejních míst. Člověk, který po ulici chodí se samopalem, se stará čistě jen o bezpečnost, je to voják a nikdy neprodává drogy. Prodejci jsou až pod ním. Nejnižší statut mají lidé, kteří balí drogy, a pak také olheiros, tak řečené oči favely, což jsou nezřídka právě děti, které ohlašují blížící se policii a jiné věci. Olheiro je klasická startovací příčka pro ty, kdo se rozhodnou vstoupit do narkomafie. Většině těch kluků je dvanáct, třináct let. Nejmladším vojákem, kterého jsem viděl, byl třináctiletý kluk.

Mohou do organizace vstupovat i ženy?
Mohou, ale jsou málokdy vidět na úrovni vojáků. Buď prodávají nebo balí zboží. Já osobně jsem věděl jen o jedné ženě, která zastávala funkci vojáka a byla ozbrojená.

Na svém blogu zmiňujete fenomén favelového turismu a jeho forem. Můžete objasnit, o co jde? To už existují i výlety do favel?
Je to prostá zážitková turistika, kdy se cizinci přímo v hotelu nebo hostelu domluví s některou cestovkou, která podobné služby provozuje, a pak jedou do favely na organizovaný výlet. Jede se autobusem nebo se chodí pěšky. Tahle turistika je populární hlavně mezi hostely, které navštěvují převážně studenti.

S favelami se pojí výraz baile funk. Co to je?
Baile funk je specifická hudba, která pochází z favel, ale dávno překročila jejich hranice a zdá se, že už překročila i hranice Brazílie. Baile funk vzešel z Miami bassu, je obohacen o jakýsi rapozpěv, brazilské motivy a má klasický osmibitový zvuk. Drtivou většinou jeho posluchačů zůstávají obyvatelé favel. Jde o hodně monotónní a hodně vulgární hudební styl, který je často napojen na organizovaný zločin a je mnoha lidmi považován za podřadný. V rámci baile funku existují také lidé, kteří otevřeně oslavují mafiány a jsou jimi i sponzorováni.

Baile funk byl dlouho v nemilosti, protože začátkem devadesátých let fungoval podobně jako hnutí hooligans. Problémem byl takzvané corredores da morte – koridory smrti. To se rozdělil taneční parket a uprostřed se rvali lidé, kteří měli chuť. Poznal jsem takové, kteří trénovali kick box a thai box a na baile funk chodili jako na trénink, vybíjet si adrenalin. Později se to přeneslo do ulic, odehrávaly se hromadné bitky na plážích a policie začala organizátorům zabavovat aparatury a snažila se je dostat z veřejného prostoru. Paradoxně tato éra skončila s nástupem narkomafie, která pro prodej drog potřebovala klid a rvačky se jí nehodily do krámu.

Co si myslíte o významu své práce v nízkoprahovém centru? Je pro tamní lidi výuka angličtiny opravdu tolik důležitá?
Učil jsem lidi od patnácti do pětapadesáti let. Měl jsem tam dívku, která chtěla rozumět textům své oblíbené kapely, nebo paní, která to brala jako určitou rekvalifikaci, jež jí umožní pracovní postup. Co se týče úrovně angličtiny, jsem ke spoustě svých tamních žáků vysloveně skeptický, ale nemohu jim to vyčítat. Když nemáte čas se tomu věnovat doma, protože přijdete z práce úplně utahaný, tak je jasné, že jste odsouzený k věčnému začátečnictví. Lidé tam opravdu nemají žádné koníčky. Řekl bych, že jde obecně o problém zemí třetího světa. Z hlediska profesního tedy žádné ideály nemám, ale jinak jsem nadšený, že ti lidé chtějí vůbec něco dělat a touží po čemkoliv, co jim dvakrát týdně rozbije monotónní strukturu života. To je vůbec nejdůležitější. Z dlouhodobější perspektivy je důležitý projekt pro děti, který by je za pomoci stipendií dostal na studia do Ameriky, pryč z favely.

Jak jsou nevládní organizace ve favelách vůbec financovány?
Řekl bych, že u většiny jde o osobní dary lidí z ciziny. Málokdo dosáhne ve zkorumpované Brazílii na státní granty. Organizaci, v níž jsem působil, založil Američan a pracovali v ní celý den tři místní zaměstnanci. Centrum je otevřené od devíti ráno do devíti večer. Zakladatelem je profesor z Kansas University, který se kdysi rozhodl napsat disertační práci na téma baile funk a kvůli tomu se přistěhoval do favely. Brzy za ním spontánně začali chodit lidé, zda by je neučil anglicky, čehož se s úspěchem zhostil. Po návratu do Ameriky začal mezi svými kolegy a studenty shánět peníze, za něž později koupil ve favele barák a založil denní centrum. Mohl jsem také sledovat případ dobrovolníka, který byl původně kapitán amerického letectva a po službě v Iráku přišel pracovat do favely v Riu. Začal zadarmo cvičit crossfit s lidmi z favely a dnes už vlastní budovu, na niž sehnal peníze z Ameriky, a dělá charitu tohoto druhu.

Platí tedy, že snem každého z favely je ji opustit?
Každý bez ohledu na věk o tom sní, ale málokdo to udělá, což se týká i těch, kteří by teoreticky mohli. Málokdo najde odvahu opustit místo, kde po generace žije jeho rodina a všichni, které zná. Zpřetrhat veškeré sociální vazby je nesmírně těžké. Favela má sice spoustu nevýhod, ale má, jakkoliv to bude znít paradoxně, i své výhody. Je to nakonec podobné situaci nezaměstnaného z Mostu, který se také většinou nezvedne a neodletí hledat šanci do Anglie. Část mladých skončí u narkomafie, protože se celý život dívají na živoření svých rodičů a příbuzných. Traffico pro ně znamená rychlé peníze a často i rychlou kariéru. Mohou brzy postoupit na místo nějakého zastřeleného člena organizace nebo někoho, kdo jde do vězení. Snem těchto kluků je stát se jednou donem a není to úplně nereálný sen. Favelu Rocinha nyní kontroluje osmadvacetiletý mladík.

Vůdcovství se tedy nedědí?
To tam absolutně nefunguje. Syn dona, pokud chce vstoupit do organizace, ale zřejmě nebude začínat na nejnižší příčce. Pravděpodobně začne tím, že bude dělat vojáka a bude působit jako ochranka svého otce. Pro organizovaný zločin v Brazílii je specifické, že pokud chce člověk odejít z narkomafie, tak může. Ta pravidla se budou asi v jednotlivých místech poněkud lišit, ale třeba v místě mého působení platí, že když byl dotyčný dobrý voják a nemá vůči velení morální ani peněžní závazky, může odejít. Zažil jsem kluka, který opravdu odešel. Jiná věc je, že dříve nebo později o něm bude vědět policie a půjde po něm. Takže to zase není lehká věc.

Lukáš Rychetský

Trailer - Tropa de Elite 2

Jakkoliv mám k Tropa de Elite rezervovaný vztah, tak nepopírám, že se na druhý díl začínám víc a víc těšit. Podle traileru, který filmaři uvolnili před pár dny, to vypadá zatraceně dobře. Jsem zvědavý jestli premiéra tohoto filmu od Zazenu plánovaná na říjen vydrží, nebo jestli to někdo zpirátí tak jako první film :)

Favela Painting 2

Tak umělecké duo Haas & Hahn alias Jeroen Koolhaas and Dre Urhahn vrací úder a po favele Cruzeiro, o které jsem psal tady, se tentokrát vrhli na favelu Santa Marta a náměstí Cantão dostalo facelift.

Baile break a internet

Jak na baile funk tančej pomocí kroutění zadků holky jsem sem už nahazoval - tady je video od MC Sabara, kde je vidět jak ve na baile pařej malý sígři a jak vypadá jejich passinhos :) Video má ty otravný červený poznámky, ty se ale dají na youtube vypnout.

Jinak se mi brazilskou tichou poštou doneslo, že v Rocinhě je wifi odedneška zdarma. Vláda tam spustila v rámci svého programu Rio Estado Digital (Rio digitální stát) vysílač a Rocinha se tak připojila k dalším cca 3 milionům lidí, kteří chytaji bezdratovy internet zdarma :)

Claudinho je kaput

tak dnesni zpravy - Claudinho da Academia, zastupitel z Rocinhy byl dneska nalezen mrtev v byte sveho obchodniho spolecnika v Sao Conrado... oficialni duvod smrti: Zastava srdce kvuli infarktu. Nefoicialni duvod: ??? ;)

Cely je to vazne divny - Claudinho, majitel posilovny R1 v Rocinhe, kam jsem chodil byl dost podivna postava. R1ce se vzdycky prezdivalo "posilovna trafica" a Claudinho mel k trafico vzdycky blizko. Posledni rok ho stihalo vysetrovani za vysetrovanim - naposledy na nej vytahly cca pred mesicem kartu voleb 2008, ktery probihaly v roce 2008 (viz fotka jak to vypadalo v rijnu 2008, kdyz nas kvuli volbam okupovala armada), kdy proti nemu jel proces, kvuli traficantes, kteri lobbovali a vyhrozovali v jeho zajmu a branili ostatnim kandidatum v pristupu k volicum. Na druhou stranu Claudinho byl tak trochu praseci hlava, to ze ho stihl infarkt bych i veril, i kdyz podobna nahla umrti byvaji preci jen u lidi jako on z nejakeho duvodu castejsi nez to je u bezne populace. Vtipny je to, ze Claudinho, ktery byl sefem Asociacao dos Moradores, krome kampane, kdy jsem ho potkal jednou na passarelo, prakticky ve favele nikdy nebyl, krome voleb videt :)

CV a Complexo do Alemão

Co se týká Comando Vermelho tak jak policie z Unidades de Polícia Pacificadora (UPP), postupně, v rámci tvrdé linie, kterou přinesl do Ria prefekt Eduardo Paes, vytlačuje traficantes z favel v Zoně Sul, tak začínají stoupat ceny nemovitostí v Complexo do Alemao na severu Ria. Komplexu Alemao, se už delší dobu přezdívá "Ústředí CV", kvůli tomu, že zde nachází úkryt většina všech hledaných bossů nebo exbossů z Rudého velení. Existují rozhodnutí užšího velení CV, které nařizuje všem Gerentes Geral mít v komplexu dům nebo byt, kam se dá v nouzi uchýlit. Z některých částí komplexu se tak stává poměrně exkluzivní kondomínium nejhledanějších zločinců Ria. Teď do toho přišla vlna novousedlíků - traficantes, kteří přišli o území na jihu a stahují se na sever aby se zde přeskupili. Celkem 11 favel z Alemao patří CV, pro zbylých 6 to znamená pravděpodobně blížící se válku o prostor, bocy a území.

Celé tuhle situaci kdy ceny domů stouply v Alemao až na cca 400 tisíc korun za dům (což je na favelu v Zona Norte vážně hodně), provází emigrace druhým směrem, kdy se běžné obyvatelstvo víc a víc bojí nějáké příchozí rozhodující operace. Alemao je uz ted mesto ve meste, misto kde sedi veleni, rezou a michaji drogy pro vsechny favely, ktere CV ovládá... a bude evidentně houšť :)

Favela bulvár :)

Jeden z nejhledanějších rijských traficantes současnosti, Márcio José Sabino Pereira, přezdívaný Matematik, člen užšího velení nové generace Terceiro Comando Puro a chlapík, který kontroluje rozsáhlý komplex favel Senador Camará v západní části Ria, se rozhodl zlepšit vzhled svých vojáků a zároveň naklonit obyvatele jeho favel. Na veřejnost nedávno prosákly vnitřní instrukce, které vybízejí jeho dealery, aby pečovali o svůj vzhled, chodili čistě oblečení a neodpuzovali obyvatele nebo zákazníky.

Matematik se to celé rozhodl podpořit tím, že nechal najmout dentistu jménem David, který za gáži cirka 80.000,- Kč denně vyspravoval zuby ranní směně traficantes. Celý projekt má pokračovat, tak aby dentista za měsíční paušál pravidelně docházel do favely a staral se o zdravé zuby jak gangsterům, tak i běžným občanům.

MTST a squatterská hnutí v Rio de Janeiru

Zajímavý článek via @ S_TEJK: Squatterská hnutí v Rio de Janeiru

Novinky z Rocinhy

Jinak z Rocinhy v posledni dobe zadne zrovna pozitivni zpravy. Veci kolem institutu trochu houstnou, ale to nechci moc rozvadet, protoze se to ke mne dostava uz takhle zprostredkovane. Nicmene Nem a ostatni z Rocinhy evidentne chystali (chystaji) invazi do Pavaozinho, ktera zatim neprobehla - na druhou stranu do Ria se pred par tydny vratil traficante prezdivany Sombra (Stin), ktery byl pravou rukou Fernandinha Beira-Mar, kdysi zodpovednou za Rocinhu. Vynorili se spekulace jestli CV nebude chtit na Rocu zautocit a ziskat ji zpet, ale zatim to nedoslo dal nez k brebenteni :)

Samba - Narco - Fotbal 2

Jinak ještě tohle: Vypadá to, že fotbalisty Flamenga za jejich kamaradschafty s traficem stíhá skandál za skandálem - po Vagnerovi Love viz. záležitost o které jsem psal před nedávnem, je tu na přetřes kauza Adriana Leite Ribeira, útočníka Flamenga a brazilského reprezentanta o kterém píše dokonce i deník Sport. Který na fotkách z nějákého povedeného večírku pózuje s prstokladem Comando Vermelho a s útočnou puškou ;) Jinak favela kde se narodil Adriano se nejmenuje "Favela" ale Vila Cruzeiro - kromě tohodle je A. podezřelý z finančních transakcích ve prospěch lidí kolem jednoho z uvězněných vůdců CV - Fabiana Atanásio da Silva, přezdívaného FB, který se proslavil zejména neúspěšnou invazí na Morro do Macaco, při které se jeho vojákům podařilo sestřelit policejní vrtulník.


Deník Sport: Adriano se samopalem přítel drogových bossů

Pár zmínek...

Něják poslední dobou nestíhám, děje se moc věcí a jsem pořád ještě trochu nastydlej i po návratu z venkova. Tak alespoň jednu skoroaktuální věc. Krátky článek o Rocinhe, kde citují jak Rogeria tak Daniela z anglicky psaných novin The National z Emirátů...



Gangs rule the streets in Brazil’s most prosperous slum
The noise of the young men’s laughter and shouting competed with the loud beat of Brazilian rap music. Stacked next to them were their guns and the men were clearly intoxicated, but shoppers blithely ignored them as they picked up provisions in the market around them.

Rocinha, the biggest and most prosperous of Rio de Janeiro’s 800 favelas, or slums, is now controlled by the Amigos Dos Amigos (Friends of Friends) drug gang. But there is less violence than in other favelas, where rival drug gangs fight gun battles for control, often using sophisticated weaponry that rivals the police’s arsenal...

Více tady

Dva Escobarové !

Já jsem momentálně hrozně natěšenej na tenhle dokument, který premieroval na Tribece a teď v Cannes. Natočil ho Jeff Zimbalist (autor poměrně bezvadného dokumentu Favela Rising) se svým bratrem - a film pojednává o Pablo Escobarovi a Andreasu Escobarovi. Jednak cokoliv o Pablovi je zajímavá dřeň + ve filmu se mají objevit archivní nikdy nezveřejněné dokumenty z Medellínu, takže ač Medallo v době mojí návštěvy, měl ke starým časům Metralla daleko, tak mě tam láká i ta nostalgická a sentimentální stránka filmu, ale především slabost pro podobné archiválie. Osud zavražděného Andrease stojí myslím taky za pozornost aka Kolumbije jako smrt, drogy a fotbal ! .)

The Two Escobars (2010) - IMDB
Born in the same city in Colombia but not related, Andrés Escobar and Pablo Escobar shared a fanatical love of soccer. Andrés grew up to become one of Colombia's most beloved players, while Pablo became the most notorious drug baron of all time. As Pablo's criminal success accelerated, his personal interest in (and financial support of) soccer became mirrored in a broader cultural fervor. The Colombian national soccer team rose to unprecedented glory, ultimately coming to a head when Andrés' shocking mistake in the 1994 World Cup lost his team the title, and lost his nation the chance to redeem its international image.

Mobilizing an encyclopedic arsenal of archival footage, Michael Zimbalist and Jeff Zimbalist (Favela Rising, TFF '05) paint a portrait of a culture so invested in and defined by its sports team that one high-stakes mistake on the field could shatter its national identity, and ultimately cost a man his life. While adeptly investigating the intersections of crime, sports, and nationalism, the Zimbalists reveal the surprising connections between the murders of Andrés and Pablo Escobar.

Poměrně hodně dobře vypadající trailer
A něco o filmu na Huffingtonpost

Santa Marta pod UPP

Narazil jsem na docela zajímavou věc - brožuru pro obyvatele favely Santa Marta, kterou stát prezentuje jako první "osvobozenou" favelu a jako pilota v rámci jeho nového ofenzivního programu na tzv. pacifikaci favel. Brožůrku vydává místní asociace obyvatel ve spolupráci s neziskovkami a má mít především osvětovou funkci aby obyvatelé Santa Marty měli alespoň základní informace o svých právech a stějně tak i o právních mantinelech toho co si k nim může v kterých případech policie dovolit. Kromě základních informací jako, že policie Vás nemůže osahávat, vyhrožovat vám nebo vás mučit, to obsahuje i komplexnější informace jako jaká jsou práva při zadržení, domovní prohlídky...atd a informace kam se s případnými lapsy obrátit.

Pro portugalsky gramotné tady je brožura v PDF

Drogy a demokracie v Riu

Bezesporu velezajímavá knížka ke stažení - vzhledem k roku vydání (2006) v několika směrech možná vzhledem ke změnám posledních let sice ne úplně aktuální, ale myslím, že k pochopení jádra problému a situace v Riu ideální.



Taking an ethnographic approach to understanding urban violence, Enrique Desmond Arias examines the ongoing problems of crime and police corruption that have led to widespread misery and human rights violations in many of Latin America's new democracies. Employing participant observation and interview research in three favelas (shantytowns) in Rio de Janeiro over a nine-year period, Arias closely considers the social interactions and criminal networks that are at the heart of the challenges to democratic governance in urban Brazil.

Much of the violence is the result of highly organized, politically connected drug dealers feeding off of the global cocaine market. Rising crime prompts repressive police tactics, and corruption runs deep in state structures. The rich move to walled communities, and the poor are caught between the criminals and often corrupt officials. Arias argues that public policy change is not enough to stop the vicious cycle of crime and corruption. The challenge, he suggests, is to build new social networks committed to controlling violence locally. Arias also offers comparative insights that apply this analysis to other cities in Brazil and throughout Latin America.

Kniha ke stažení v PDF

link via id THORGRIM

Přichází Tropa de Elite 2

I kdyz mam k Tropa de Elite spoustu vyhrad, tak nezastiram ze se na jeji pokracovani docela tesim. Tropa 2 je v tuhle chvili uz dotocena a premieru by pravdepodobne mela mit v srpnu (konkretne 13. srpna), tak uvidime jestli tomu tak opravdu bude a nebo jestli ji nekdo stejne jak tomu bylo u jednicky odcizi a ripne s predstihem. Ve filmu by mel hrat opet Wagner Moura jako kapitan Nascimento, Milhem Cortaz jako kapitan Fabio a konecne objevi se tu i Seu Jorge jako hlavni traficante Beirada :] Vice info snad brzy :)

IMDB
CSFD

Vidlák a pomeranče

Matuto znamená v portugalštině přibližně "vidlák" a laranja je výraz pro "pomeranč". V narko-argotu je, ale matuto člověk, který dostane drogy do favely. Je to mezičlánek mezi dovozcem drog (atacadista) a jednotlivými dony a favelami. Matutos nemusí mít nutně vazbu na konkrétní fakci (i když v tomhle případě tomu tak je) - ve většině případů matuto tradičně dodávali různým táborům a žádná exkluzivita se na ně nevztahovala.

Laranjas je tady krycí jméno pro lidi, kteří čistí peníze. Jde o klasické schéma praní špinavých peněz - jde o lidi, kteří zakládají firmy a živnosti, přes které se fakce a jednotlivý donos snaží vyprat příjmy z drog a legalizovat je. Většinou jde o firmy, které vykazují jinak nulovou činnost, nebo operují s příjmy a částkami, které zdaleka převyšují jejich reálné možnosti. To je taky důvod a způsob, proč se brazilské policii (a tohle myslím spadá pod policii federální) daří tyhle snahy vcelku úspěšně sabotovat.

Kde se vzalo označovat tyhle lidi pomeranče netuším. Etymologie toho matuto, ale svoji logiku má. Matuto je jak už jsem psal varianta výrazu "caipira" což znamená vidláka, osobu většinou ze zaostalého vnitrozemí, zaměstnanou v zemědělství v tomhle případě v lesnictví (mata = les) - jde o takový brazilský archetyp pologramotného, bezzubého chlapíka v roztrhané košili, se slamákem a cigaretou nebo dýmkou, viz. krásný obrázek "caipira picando fumo" od José Ferraz de Almeidy Júniora z 19. století. Označení pro mezičlánek má logiku v principu jakým se drogy dostávají do favel tj. z vnitrozemí. Celý proces probíhá tak, že někdo kdo má prostředky - většinou velkodovozce, bohatý narkostatkář (atacadista) zaletí cessnou do Peru nebo Kolumbie a doveze kokain, ten na svojí farmě někde uprostřed Amazonie zpracuje a nařeže. Pak přichází na řadu právě Matuto, který z pralesního venkova dostane drogy do měst na pobřeží a do favel - pomocí tiráků, v osobních autech atd. matuto, ale samosebou v dnešní době není žádný negramotný kurýr, který to proveze v autobuse v igelitce do Ria, ale pouze člověk, který celou operaci mezi dovozcem a donem favely zajišťujě a věř, že jde o poměrně zručné distributory.

Pedagogika ultačených

Paulo Freire (1921-1997) byl brazilský pedagog, jehož teorie pedagogiky osvobození měla rozsáhlý a rozmanitý vliv. Jeho nejznámější kniha Pedagogika utlačených (1972) je hojně čtena, diskutována a ceněna pedagogy, kteří se zajímají o způsoby, jimiž vzdělání může pomoci posílit a osvobodit studenty utlačované politickými, hospodářskými, sociálními nebo ideologickými mocenskými strukturami.

Freire rozvinul své myšlenky o moci vzdělání, aby pomohl osvobodit utlačované vrstvy lidí, když pracoval pro program gramotnosti dospělých mezi brazilskými rolníky a továrními dělníky. Po několika málo letech své práce byl navzdory výrazným úspěchům při výuce dospělých zatčen brazilskou vojenskou vládou a uvězněn za myšlenky a akce, jež byly považovány za nebezpečné. Po sedmdesáti dnech strávených ve vězení byl propuštěn a požádán, aby opustil zemi. Žil v Bolívii, Chile, v Massachusetts (kde vyučoval na Harvardově univerzitě) a ve Švýcarsku. V osmdesátých letech se vrátil do Brazílie. V roce 1985 se stal ministrem školství. V roce 1986 obdržel Cenu UNESCO za vzdělávání.

Freire věřil, že je nezbytné „napřed přečíst svět, než začneme číst slova“. Jeho přístup ke vzdělání v gramotnosti kladl důraz na politické, sociální a ekonomické kontexty životů jeho studentů. Ve své práci se snažil svým studentům pomoci porozumět silám ovlivňujícím jejich životy, aby nad nimi mohli začít sami získávat moc, která by jim naopak pomohla jejich svět změnit. Jelikož sám vyrostl v chudobě, rozuměl „kultuře ticha“, v níž žijí hospodářsky marginalizovaní lidé – jejich nepřekonatelné vzdálenosti od míst mocných, jejich neschopnosti ozvat se svým hlasem v kulturním prostředí –, a chápal, že právě toto ticho je třeba překonat, aby se jeho studenti stali aktivní složkou svého světa. Systém vzdělání však obvykle tuto „kulturu ticha“ podporoval a povzbuzoval, protože školy až příliš často slouží potřebám nespravedlivé společnosti namísto potřebám utlačovaných studentů.

Freireova „pedagogika utlačených“ nabízí studentům získat moc nad svým světem pomocí s pojmenováním jejich problémů a analýzou příčin, jež tyto problémy způsobují. Zatímco tradiční vzdělání studentům říká, co mají znát, Freireovo „vzdělání formulováním problémů“ povzbuzuje studenty, aby sami kladli vlastní otázky, zkoumali svůj svět, sledovali vlastní zájmy. V tomto ohledu se Freire podobá Deweyemu: vzdělání musí vycházet ze zkušenosti studentů, z jejich vlastního světa a z otázek, které z takového setkání plynou, nikoli z „nadřazených“ znalostí učitele. Freire vždy zdůrazňoval, že jakmile studenti získají znalosti a pochopení své kultury, dostanou sílu tuto kulturu proměnit. Freireovo psaní má tudíž silný reformní nádech: učitelé pracují, aby proměnili existující struktury moci a dali svým studentům sílu pozitivně měnit svět. Freire věřil, že školy by měly studentům pomáhat, aby se stali nezávislými, aktivními a odpovědnými příslušníky společnosti, kterou dokážou proměnit. (via kritickemysleni.cz)

Pedagogika utlačených WIKI
Paulo Freire WIKI
Knížka Pedagogy of the Oppressed ke stažení v PDF v angličtině

Mračna nad Rocinhou

Nad Rocinhou mračna - ministerstvo spravedlnosti vydalo další mandáty k zadržení Nem(a) a dalších 18 osob. Deník O Dia dneska přišel s dobrou infografikou - kdo je kdo v organizovaném zločině v Rocinhe, takže obrázek přikládám. Já z těch lidí párkrát zahlédl Nem(a), který ale vypadá ve skutečnosti trochu jinak než na téhle fotce s křečovitým klaunským úsměvem, od vidění z těch lidí na fotkách znám Zé Galinhu a Neta, zbytek obličejů mi nic neříká s výjimkou Perninhy, ale u něj je to daný, že má takový typický archetypální obličej, spíš než tím, že bych si ho konkrétně pamatoval. Takže výkvět místní ADA v akci.

ADA míří do Prahy ;)

Tak nejaky update o Rocinhe - smrakani mraku kolem trafica pokracuje. Nem, sef Rocinhy, byl policii vyhlasen za terc c. 1 - policejni urady ho nove prohlasili za soucasneho nejvetsiho distributora drog ve state a verejneho nepritele cislo jedna. Situace v Rocinhe je udajne docela nervozni - trafico zacalo delat neco na zpusob bleskovych kontrolnich prepadu - nahodne si vybira domy, vynuti si vstup a hledaji dukazy jestli vybrane budovy, nebo respektive lide v nich nemaji napojeni na policii - to zni jako slusny paranoidni psycho.

Cele to spustila akce specialnich jednotek CORE, ktere ted ve stredu zabili pri sve operaci sefa kopce Sao Carlos v severni casti Ria - Rogéria Riose Mosqueiru, prezdivaneho Roupinol (nebo taky Macaé a Lindao), který je nahoře na obrázku. Roupinol je clovek, ktery se jako nepritel statu drzel na prvnim miste pomerne dlouho, vzdycky to byval jeden z hlavnich dodavatelu a distributoru ve meste (v drtive vetsine samozrejme jen kopce ktere ovlada ADA) a jeden z jejich nejmocnejsich sefu frakce na svobode. Spolu s nim nasli i jeho ucetnictvi - ktere je pomerne zajimave, do Rocinhy například Roupinol dodával každý měsíc 1 tunu drog (sic!) coz je slusne cislo, za posledni dva roky vyfakturoval Roupinol priblizne cca 4 miliardy korun (400 milionu realu) a do Brazilie dovezl kokainovou pastu (z Bolivie a Kolumbie) v hodnote priblizne 420 milionu korun. Krome vlastnich bocas v Sao Carlos dodaval (jako tzv. "atacadista") jak uz jsem psal ostatnim kopcum pod vlajkou ADA - v Rocinhe mel celkem 3 laboratore, kde se z kokainove pasty refinoval kokain. Kontakty a jeho postaveni ted po jeho smrti prebira prave Nem, jako nejblizsi spojenec a clovek v heirarchii vysoko...

A zatímco Lindao aka Roupinol cestoval vcera v rakvi pod zem - tak v tomhle gangsta postarsim baile songu cestuje do Evropy. Proc tam na obrazku krome maskovaneho bojovnika s napisem (favela) Mineira a zabijacke loutky Chuckyho (maskota ADA) maji mapu Ceske Republiky a Prahu se me neptejte - ale ja s tim nic spolecneho nemam :))

Kde se berou ty všechny zbraně ?

Obvyklá a uz nekolik let trvajici cesta je nasledujici: zbrane importuje do Brazilie firma obchodujici s vojenskym materialem, zbozi se oficialne vyexportuje do Paraguaje, doposud vse legalni. V Paraguaji se zbrane ztrati a propasuji zpatky do Brazilie. Je to stejne vynosny biz jako drogy, politicky unosnejsi, s vlastni strukturou a s uzsimi vazbami na bile limecky, vojaky, policii a lokalni (prihranicni) politiku.

Od hranic to pak smeruje stejne jako treba drogy bud v tiracich nebo mensich autech do mesta. Brazilska armada si zbrane pomerne hlida, pokud z ni primo trafico neco ma tak vycvik (hodne ex-vojaku mela tradicne v radach treba ADA), obcas se objevi ve favelach neco (vetsinou kulomety, protitankovky) co ma puvod v bolivijske armade a neslo to výse popsanou, klasickou cestou z jihu, ale tou drogovou, západní stezkou.

Bolivie je obecne po Paraguayi druhy nejdulezitejsi zdroj - je to hodne dany predevsim tim, ze ta zeme nikdy nemela zadnou legislativu, ktera by regulaci zbrani nebo vubec zbranove zakony resila. Je to takovy 10 let trvajici beef mezi armadou a policii kdo ma dohlizet na co, ktery celou situaci zmrazil. Realita je takova, ze v Bolivii muzes koupit skoro jakoukoliv zbran kdekoliv se ti zachce. Prolomit by to mely nove zakony, ted z ledna, ktere ale jeste neprosly ratifikaci. Nebyt Bolivie tak daleko od pobrezi, sly by odtamtud myslim zbrane vsechny. Jinak na tohle tema - takova klasika z moji oblibene pauty do dia z minuleho tydne (viz. obrazek) - brazilska policie zatkla dva pastory (sic!) z charismaticke cirkve Igreja Mundial do Poder de Deus, kteri ve svem Opelu Vectra vezli zbrane od bolivijskych hranic, urcene Luizi Cláudio Gomesovi, zvaném "Pão com ovo" (napojeného na Comando Vermelho), který šéfuje na Morro de Martins v Riu.

Zbraně a Rocinha

A další zprávy ohledně Rocinhy ohledně tamějšího trafica... to v poslední době podle informací co prosákly do tisku opravdu dozbrojuje. Za poslední dobu hoši utratili minimálně 5,5 milionu na modernizaci sveho arzenalu a nakup munice. Co prosaklo pres Polinter, tak pro predstavu se jedna o tyhle zbrane:

1 x AT4 (viz obrázek), ráže 84mm, švédská výroba Saab, cena ??? WIKI
3 x FN FAL, ráže 7.62, belgická výroba, cena co za ni zaplatili přibližně 500 tis. za kus - WIKI
1 x puška ráže 7.62, model alá karabina M1, cena přibližně 180 tisíc
1 x útočná puška typu SIG SG 540, licenčně vyráběný v Chile (FAMAE) cca 220 tisíc
1 x FMK 3, samopal argentinské provenience - WIKI
10 x pistole 9mm, neznámý výrobce
5 x pistole typu Ruger
22 x granát, neznámý výrobce

Zbytek peněz šel na munici a zásobníky... spolu s partyzánskými manuály, co teď objevili při razii, to vypadá, že se ADA chystá na rozhodující bitvu o kopec a očekává příchod té velké policejní operace. Pro obyvatele, studenty institutu, sousedy a normální lidi z toho bohužel nic dobrýho nekouká. Bojím se těch vyslovenejch psychopatií jako je ta AT4, granáty apod.

Musím říct, že pro mě osobně asi největší šok na který jsem si chvíli v Rocinhe zvykal, je to, že to jsou všechno vojenské zbraně - jakože opravdu velký zbraně, když jsem do favely jel, tak jsem si myslel, že budou mít pistole, to že budou mít samopaly jsem samosebou věděl, ale jako osoba co vojně unikla a zná to jenom z filmů vlastně představit naživo moc neuměl o těch ostatních kalibrech ani nemluvě.

Samba - Narco - Fotbal

Tak Rio evidentně žije docela tradični aférou a to propojeni fotbalistu s traficantes. Video je o tom, jak utocnik Flamenga, Vagner Love, oslavoval vstrelene goly s prateli na bailefunku v Rocinhe v doprovodu ozbrojenych traficantes. Nemuzu rict, ze by video bylo pro nekoho kdo nemluvi portugalsky moc atraktivni, krome hluku z baile, tmy a siluet lidi a zbrani tam toho moc neni... ale pro poradek:



Fotbálek, samba a tráfico to je vždycky populární kombinace. Jinak misto kde je to baile je quadra na Rua 1

Zpět do Kolumbie: Zajímavý doku!

ABC Colombia (2007)
Along the Don Diego river, one of the many rivers that descend from the Sierra Nevada of Santa Marta, there is a small building of white cement, on whose walls the children have drawn the flora and fauna of the region. This is the school class of the children of the 'campesinos' of the area. A single elementary class that gathers 25 children between 5 and 15 years old, the age at which school ends around here.

Many at that age have already begun to work as 'raspachines' - coca-leaf pickers. Others have joined the paramilitary and are patrolling the mountains - in which there are enormous stretches of coca plantation - to prevent infiltration by guerrillas or the army. The documentary follows the young protagonists in this problematic setting through an entire school year, exploring some of the realities that nurture and perpetuate the violence in Colombia.

Mračna a klepy

Jinak čerstvé (včerejší) info z Rocinhy - schylují se mračna, kromě toho, že pořád prší se tu poslední měsíce pořád mluví o policejní invazi, v posledních týdnech a dnech to má reálnější konturyy, i když je to hrozba sice pořád přítomná, ale zároveň pořád taky hodně neurčitá. Fakt je, že Rocinha je teď poslední favelou v Zona Sul, která nemá stálou přítomnost policie (Polícia Pacificadora), je největší, nejznámější a to není úplně ideální v momentě, kdy město a stát se snaží o opak. V Rocinhe se mají otvírat teď nějáké projekty, čeká se že možná příjde i Lula. Kamarádka Erika, která tam byla teď na skok mi psala, že všude je hrozně trafikantů po zuby ozbrojených, tak ať to dopadne jak chce, snad to bude bolet co nejmíň. Jsem docela zvědavej jak se to nakonec vyvrbí.

Rocinha break

Luxus úplně největší - tohle video mi hrozně zvedá náladu, i když nostalgii se teda pokaždý nevyhnu... Holátka z institutu breakujou - hlavně koukám kolik se toho mezitím co jsem byl pryč naučili - kredit dobrovolnici Marině .)

Můj včerejší tanec s Ďáblem

Včera jsem konečně měl možnost zkouknout a líbilo se mi. Když už jsem tu minule spoiloval s tou smrtí, tak Arranha zemře už v průběhu dokumentu, to ale nic překvapivého zas tolik není. Dokument za to rozhodně stojí - už jen kvůli produkci, která Blairovi dala přístup tam, kam se zatím žádný dokumentarista nedostal - nebo respektive dostal ale bez kukel mu na kameru nikdo z těch trafikantů nahoře nemluvil.

Já už jenom čekám, jestli se někomu časem podaří dostat na kameru milici, i když to bude asi složitější, tak snad se dočkáme.

Linky na rapidshare na stažení dokumentu jsou tady

Staré Rio, Martini a falešný pohřeb

Kdybych měl žít v 60. letech, tak by to bylo v Rio de Janeiro. Byl bych zlatá mládež, která v dobách bossa novy, byla kupodivu zábavná a inspirující. Nebo bych byl trockista a se soudruhy řešil na pláži osmý kongres čtvrté internacionály. Každopádně bych ale byl jako lidi v tomhle spotu na Martini s hudbou Chico Buarqua:



Současná zlatá mládež v Riu je bohužel ještě nudnější než zbohatlíci v Čechách - a místo restaurací a kaváren tráví život v nákupních centrech.
Zůstala akorát ta pláž, ale to stejně jako Lev Davidovič už dávno nestačí...

Jinak novinky z Rocinhy - Nem, šéf trafika, se zdá být chytřejší než jsem kdy myslel a kromě zlatých řetězů a motorek začíná pravděpodobně myslet na zadní vrátka. O víkendu se konal jeho zfalšovaný pohřeb - který kromě toho, že byl k jeho smůle jako fraud odhalen, i se sfušovaným úmrtním listem, je pravděpodobně jasný signál, že Nem chce zmizet a předat kopec svému následníkovi, což je věc ke které má z donů dost rozumu málokdo. Teď ještě počkat až se zjistí kdo byl vlastně pohřbený místo něho.

Super photostream na Flickru starého Ria

Dancing with the Devil (2009)

Tak na dokument se objevil trailer. Ke shlédnutí je na oficiálních stránkách filmu.



Na youtube se objevilo pro změnu prvních 30 minut a já jsem neodolal a dokument působí vážně moc fajn. Alespoň soudě podle těch prvních 30 minut to vypadá vysloveně báječně - získat jako dokumentarista přístup k policii stejně jako k trafico imho v Brazílii nebo Riu není žádný větší problém, ale čím dokument překvapí je rozsah kam až Blaira pustili. A ten se tak může právem chvástat, že má první dokument, kde mu traficanti a jmenovitě ti vysocí (imo snad poprvé od dob mediálního miláčka Marcinha VP) mluví do kamer bez lyžařských kukel a bez maskování. Jmenovitě největší přístup tady má k Juarez Mendesovi da Silva, vulgo Pavoukovi, jednomu z velitelů Terceiro Comando Puro v komplexu favel Coreia v Senador Camará na západě Ria, kterého policie zabila v březnu minulého roku (hádám, že ne příliš dlouho po natáčení). Ale má tu i další prominentní trafikanty: Marcose Paulo Teixeira da Silva, vulgo Nike (momentálně ve vězení) z Comando Vermelho nebo Márcio da Silva Lima, přezdívaného Tola, šéfa TCP, kteří mu tu povídají tu svoji verzi bez problému en face. Což je poměrně revoluční. Doufám, že se brzo objeví DVD a rip...

Rio a bezpečnost?

With World Watching, Rio Focuses on Security
Vcerejsi NY Times o bezpečnosti v Riu a "velkolepých" plánech vlády a policie v následujících čtyřech letech ovládnout 40 rijských favel včetně Rocinhy...

Crack crack crack !

Jinak expanze cracku do Ria evidentne bohuzel pokracuje - pomerne zajimavy clanek na tohle tema je tady.

Asi nejdesivejsi jsou ta data - policie mezirocne zadrzela sestinasobek tehle drogy - odhaduje se ze 80-90% bezdomovcu v Riu (vcetne deti) je na cracku zavisla. Crack si evidentne nasel cestu do favel - s poklesem zisku se kterym trafico v Riu bojuje sly pravidla, ktera drive platila stranou. A uz to neni jenom Baixada nebo Zona Norte ale taky centrum a jih.

Mara: něco trochu odjinud

Slovo mara pochází ze salvadorské španělštiny a původně znamenalo "skupina přátel". V dnešní době značí něco odlišného - "skupinu kriminálníků". Mafiánské gangy, které vznikly pod tímto názvem na území Los Angeles v 80. letech, prorůstají společenskou strukturou chudých států jako El Salvador či Honduras...

Recenze Lesk a bída středoamerických gangů na stránkách Českého rozhlasu. Via @S_tejk