takze report z fotbalu - cele dopoledne mam uceni, po kratkem obede se stavuju doma, kde uz jsou vsichni prichystani - kolem pul ctvrte se u me stavuje Igor jeden muj student a vyrazime s nim a jeste s dalsi mistni omladinou smerem na Maracaná. Igor a jeho tri kamaradi - vsichni neco kolem 18-19 let jsou samozrejme zaryti fanousci Flamenga. Asi nejznamejsiho a rozhodne nejvetsiho brazilskeho klubu (kdyby nahodou nekdo nevedel), klubu ktery ma jenom v Brazili cirka 40 milionu fanousku.
Cesta na stadion je pomerne dlouha, z Rocinhy jedeme nejdriv mikrem a pak autobusem - zacina se schylovat k desti. Cesta je prijemna - v autobusu je docela zabava, nevim moc proc a jak, ale debata se v jednu chvili staci k prostituci. Zapojuje se do toho cirka pulka autobusu - zvlast agilni jsou v tomhle smeru tri svetacti cernosi v nejlepsich letech, kteri sedi s nami v zadni casti autobusu. Kdyz dorazime do cile, ceka nas jeste trochu adrenalinove prebihani a pruchod skrz nejake 2 kilometry napric dalnici. V momentu kdy se dostavame ke stadionu, ten je uz v oblezeni fanousku v cerne a cervene. Dostavame se dovnitr cirka hodinu pred vykopem - atmosfera je nepopsatelna samba, pivo, zpevy a davy lidi, kterymi se prodiraji prodejci napoju a ruznych pamlsku.
Zacina po chvili prset - jelikoz tohle neni zrovna derby - tym se kterym se hraje je z Recife coz je pekna streka, takze Maracaná dneska svoji kapacitu 200.000 mist rozhodne nezaplni. Stav se tezko odhaduje - kvuli desti je znacna cast nas vsech zalezla pod krytymi misty - na tyhle veci nemam odhad, tipoval bych ale tak 30.000 lidi. Hluk a atmosfera tohle cislo, ale zdaleka predci. Situace na stadionech je ted pomerne dobra - po nasilnych dekadach 80. a 90. let, kdy stadiony a fotbalem otrasali pomerne divoke strety se zranenimi a mrtvymi, se situace znacne zlepsila. V soucasne dobe je fotbal misto, kde se setkavaji jak ruzne socialni tak vekove skupiny.
Atmosferu bohuzel do fotek nedostanu - tady je jich alespon par - jeste dlouhou dobu pred vykopem, se zacina rozjizdet vesmes regulerni party. Hudba na pokraji samby a klasickych fotbalovych choralu, ruzne hulakani a predevsim mavani vsim moznym a zpev.
Kamarad Igor tady smyka nejakym opilym panem po podlaze stadionu :)
Ad hra samotna - zacina se a atmosfera graduje, hraje se od brany k brane svizny fotbal, brazilci jsou opravdu takovy jak se o nich rika, hraci hraji hodne technicky, paticky, zasekavacky a ruzne klicky. Prvni polocas konci bezbrankove. Obecenstvo kvituje jakykoliv kontakt s micem hracu flamenga povykem, tleskotem a popevky. Samozrejme jak jinak, kdyz se dotknou mice hraci recife tak spusti piskot nebo buceni. Hru si obecenstvo zpestruje ruznymi popevky me se nejvic libil asi hromovy popevek po jednom brankarskem zasahu, kdy pulka stadionu zacala prozpevovat a rymovat: Pute que parriu é o melhor goleiro do Brasil!
Situace v druhe puli se meni - Flamengo necekane inkasuje a atmosfera zacina byt trochu vystresovanejsi - stadionem to zacina dost nevrle sumet od teto chvile pri jakekoliv chybe flamenga - vzduch zacinaji protinat vyrazy jako puta, porra a caralho.
Nicmene nejakou ctvrt hodinu pred koncem Flamengo vyrovnava - zacinaji litat dymovnice, lidi si vcetne me vylezou na sedacky a cela tribuna se zacina otrasat. Kdyz za par dalsich minut inkasuje sport recife podruhe zacina peklo a vazne super vecirek, nejde skoro slyset, choraly, samba, lidi na sebe pres rady skacou, ja se snazim se vyhybat kvuli fotaku tem divokym objimackam, ktere by mi zcela jiste zlomili objektiv, ale sakumprask vazne moc prijemny zazitek. Po fotbale uz jenom cesta domu - metro a autobus, cestou potkavame jine fanousky, vsichni jsou polosileni, opily jak alkoholem tak euforii, na druhou stranu zadne problemy alespon nejsou videt.
Žádné komentáře:
Okomentovat