Acaí a uklízení v institutu

Včera vecer jsem odpocival a koukal na dokument, takze opravdu nic o cem by se dalo psat. Dneska jsem se rano prospal – pak jsem se sel na chvili projit po Rocinhe. Od vcerejsi noci nepretrzite prsi, neprsi silne, ale na brazilii je pomerne kosa. Rocinha se po par hodinach docela radikalne zmeni, jsme na hore, takze ulickama, po schodistich a tak podobne tecou potoky vody – tak pulka kanalu nestiha takze vybobtnavaji ven, je to docela umeni probihat tim ve vietnamkach, který jednak klouzou navíc struktura a povrch mistnich stezek je pomerne zradny a reciste vody neustale meni směr. Parkrat mam namale neuklouznout a nenamlatit si kokos, postupne se smiruju s tim ze budu mit mokry nohy a ze budu trochu spinavej od blata.

Jdeme do institutu a odpoledne mi zabira- manualni práce, ja ještě s amirem vyklizime kvanta (a tim myslim vazne kvanta) dreva, cihel a ruznyho materialu a z institutu to nosime ulickama na blizkou improvizovane odpadiste. Jelikoz porad prsi radsi chodim do pul pasu, boty hrozne klouzou, takze tak podivne poskakuju, klickujeme mezi chodci, „vojaky“ s puskama a myslim, ze zvlast z pohubleho gringa, jako jsem ja, musí mit slusnou zabavu. Nase velke stesti je, ze jeden cernoch ma zalusk na velke kusy dreva, prkna a kulatinu takze ho bereme s sebou do institutu chlapik si taky sunda triko – ma trochu krimi potetovany zada, zacne brat drevo a ukazuje nam kdo je kdo – jednak si naklada neuveritelne velky a tezky kusy dreva na rameno a v podstate s nima bezi. Nechapu jak se pohybuje tak rychle.

Obecne myslim ze lidi tady v Rocinhe mají neuveritelnou fyzicku, neuplyne chvile aby clovek nepozoroval nekoho kdo nese na ramenou nejaky neuveritelny bremeno at uz je to televize, pytel, cihly nebo pet bas plnych lahvi koralky. Ted jsem prisel domu, koupili jsme si nejaky pivo, nas pan domaci který ma rybarnu nam tu ted pripravuje nejaky luxusni pokrm z cerstvych ryb... zitra me ceka práce v institutu, jdu si koupit sim kartu kdyby něco. Snad me potka něco zajimavejsi, nicmene nejzajimavejsi je to tady proste jenom pozorovat, drobnosti, obcas trochu desivy, nicmene nesmirne zajimavy a vetsinu casu spis skvele zabavny.

• Acai (na fotce) se stava moji novou drogou, je to vazne dobrota, postupem casu si ho davam v ruznych mistnich stancich. Krome toho jak uz jsem psal ze je to hrozna dobrota, to člověka nasyti, osvezi – proste vsechno. K dostani je v ruznych mnozstvim a ruzne kvalite. Clovek si do nej sype granolu coz jsou prazeny vlocky a rozinky a dela z toho dobrotu ještě vetsi...
• Nejlepsi na jedno hlavni jidlo denne si dat v mistnich restauraci bufet stylu „all you can eat“ vetsinou: ryze, feijoada, peceny ryby, peceny maso, zelenina, ananas, uplne uzasny sladky koreneny, sladky brambory. No proste hrozna dobrota.
• Videl jsem prvniho detskeho vojaka, muze mu byt tak trinact, ma maskacovy triko, nemá vestu, ale ma kalasnikov nebo nejakou jeho obdobu. Je to první AK co jsem tu videl, vetsina zbrani tady je americky provenience.
• ve zdech naseho institutu jsou z obou stran kulky, zitra to vyfotim. Z jedny strany strilela policie, z druhy banditi... vsichni jsou to kokoti :)