Pár zmínek...

Něják poslední dobou nestíhám, děje se moc věcí a jsem pořád ještě trochu nastydlej i po návratu z venkova. Tak alespoň jednu skoroaktuální věc. Krátky článek o Rocinhe, kde citují jak Rogeria tak Daniela z anglicky psaných novin The National z Emirátů...



Gangs rule the streets in Brazil’s most prosperous slum
The noise of the young men’s laughter and shouting competed with the loud beat of Brazilian rap music. Stacked next to them were their guns and the men were clearly intoxicated, but shoppers blithely ignored them as they picked up provisions in the market around them.

Rocinha, the biggest and most prosperous of Rio de Janeiro’s 800 favelas, or slums, is now controlled by the Amigos Dos Amigos (Friends of Friends) drug gang. But there is less violence than in other favelas, where rival drug gangs fight gun battles for control, often using sophisticated weaponry that rivals the police’s arsenal...

Více tady

Dva Escobarové !

Já jsem momentálně hrozně natěšenej na tenhle dokument, který premieroval na Tribece a teď v Cannes. Natočil ho Jeff Zimbalist (autor poměrně bezvadného dokumentu Favela Rising) se svým bratrem - a film pojednává o Pablo Escobarovi a Andreasu Escobarovi. Jednak cokoliv o Pablovi je zajímavá dřeň + ve filmu se mají objevit archivní nikdy nezveřejněné dokumenty z Medellínu, takže ač Medallo v době mojí návštěvy, měl ke starým časům Metralla daleko, tak mě tam láká i ta nostalgická a sentimentální stránka filmu, ale především slabost pro podobné archiválie. Osud zavražděného Andrease stojí myslím taky za pozornost aka Kolumbije jako smrt, drogy a fotbal ! .)

The Two Escobars (2010) - IMDB
Born in the same city in Colombia but not related, Andrés Escobar and Pablo Escobar shared a fanatical love of soccer. Andrés grew up to become one of Colombia's most beloved players, while Pablo became the most notorious drug baron of all time. As Pablo's criminal success accelerated, his personal interest in (and financial support of) soccer became mirrored in a broader cultural fervor. The Colombian national soccer team rose to unprecedented glory, ultimately coming to a head when Andrés' shocking mistake in the 1994 World Cup lost his team the title, and lost his nation the chance to redeem its international image.

Mobilizing an encyclopedic arsenal of archival footage, Michael Zimbalist and Jeff Zimbalist (Favela Rising, TFF '05) paint a portrait of a culture so invested in and defined by its sports team that one high-stakes mistake on the field could shatter its national identity, and ultimately cost a man his life. While adeptly investigating the intersections of crime, sports, and nationalism, the Zimbalists reveal the surprising connections between the murders of Andrés and Pablo Escobar.

Poměrně hodně dobře vypadající trailer
A něco o filmu na Huffingtonpost

Santa Marta pod UPP

Narazil jsem na docela zajímavou věc - brožuru pro obyvatele favely Santa Marta, kterou stát prezentuje jako první "osvobozenou" favelu a jako pilota v rámci jeho nového ofenzivního programu na tzv. pacifikaci favel. Brožůrku vydává místní asociace obyvatel ve spolupráci s neziskovkami a má mít především osvětovou funkci aby obyvatelé Santa Marty měli alespoň základní informace o svých právech a stějně tak i o právních mantinelech toho co si k nim může v kterých případech policie dovolit. Kromě základních informací jako, že policie Vás nemůže osahávat, vyhrožovat vám nebo vás mučit, to obsahuje i komplexnější informace jako jaká jsou práva při zadržení, domovní prohlídky...atd a informace kam se s případnými lapsy obrátit.

Pro portugalsky gramotné tady je brožura v PDF

Drogy a demokracie v Riu

Bezesporu velezajímavá knížka ke stažení - vzhledem k roku vydání (2006) v několika směrech možná vzhledem ke změnám posledních let sice ne úplně aktuální, ale myslím, že k pochopení jádra problému a situace v Riu ideální.



Taking an ethnographic approach to understanding urban violence, Enrique Desmond Arias examines the ongoing problems of crime and police corruption that have led to widespread misery and human rights violations in many of Latin America's new democracies. Employing participant observation and interview research in three favelas (shantytowns) in Rio de Janeiro over a nine-year period, Arias closely considers the social interactions and criminal networks that are at the heart of the challenges to democratic governance in urban Brazil.

Much of the violence is the result of highly organized, politically connected drug dealers feeding off of the global cocaine market. Rising crime prompts repressive police tactics, and corruption runs deep in state structures. The rich move to walled communities, and the poor are caught between the criminals and often corrupt officials. Arias argues that public policy change is not enough to stop the vicious cycle of crime and corruption. The challenge, he suggests, is to build new social networks committed to controlling violence locally. Arias also offers comparative insights that apply this analysis to other cities in Brazil and throughout Latin America.

Kniha ke stažení v PDF

link via id THORGRIM

Přichází Tropa de Elite 2

I kdyz mam k Tropa de Elite spoustu vyhrad, tak nezastiram ze se na jeji pokracovani docela tesim. Tropa 2 je v tuhle chvili uz dotocena a premieru by pravdepodobne mela mit v srpnu (konkretne 13. srpna), tak uvidime jestli tomu tak opravdu bude a nebo jestli ji nekdo stejne jak tomu bylo u jednicky odcizi a ripne s predstihem. Ve filmu by mel hrat opet Wagner Moura jako kapitan Nascimento, Milhem Cortaz jako kapitan Fabio a konecne objevi se tu i Seu Jorge jako hlavni traficante Beirada :] Vice info snad brzy :)

IMDB
CSFD

Vidlák a pomeranče

Matuto znamená v portugalštině přibližně "vidlák" a laranja je výraz pro "pomeranč". V narko-argotu je, ale matuto člověk, který dostane drogy do favely. Je to mezičlánek mezi dovozcem drog (atacadista) a jednotlivými dony a favelami. Matutos nemusí mít nutně vazbu na konkrétní fakci (i když v tomhle případě tomu tak je) - ve většině případů matuto tradičně dodávali různým táborům a žádná exkluzivita se na ně nevztahovala.

Laranjas je tady krycí jméno pro lidi, kteří čistí peníze. Jde o klasické schéma praní špinavých peněz - jde o lidi, kteří zakládají firmy a živnosti, přes které se fakce a jednotlivý donos snaží vyprat příjmy z drog a legalizovat je. Většinou jde o firmy, které vykazují jinak nulovou činnost, nebo operují s příjmy a částkami, které zdaleka převyšují jejich reálné možnosti. To je taky důvod a způsob, proč se brazilské policii (a tohle myslím spadá pod policii federální) daří tyhle snahy vcelku úspěšně sabotovat.

Kde se vzalo označovat tyhle lidi pomeranče netuším. Etymologie toho matuto, ale svoji logiku má. Matuto je jak už jsem psal varianta výrazu "caipira" což znamená vidláka, osobu většinou ze zaostalého vnitrozemí, zaměstnanou v zemědělství v tomhle případě v lesnictví (mata = les) - jde o takový brazilský archetyp pologramotného, bezzubého chlapíka v roztrhané košili, se slamákem a cigaretou nebo dýmkou, viz. krásný obrázek "caipira picando fumo" od José Ferraz de Almeidy Júniora z 19. století. Označení pro mezičlánek má logiku v principu jakým se drogy dostávají do favel tj. z vnitrozemí. Celý proces probíhá tak, že někdo kdo má prostředky - většinou velkodovozce, bohatý narkostatkář (atacadista) zaletí cessnou do Peru nebo Kolumbie a doveze kokain, ten na svojí farmě někde uprostřed Amazonie zpracuje a nařeže. Pak přichází na řadu právě Matuto, který z pralesního venkova dostane drogy do měst na pobřeží a do favel - pomocí tiráků, v osobních autech atd. matuto, ale samosebou v dnešní době není žádný negramotný kurýr, který to proveze v autobuse v igelitce do Ria, ale pouze člověk, který celou operaci mezi dovozcem a donem favely zajišťujě a věř, že jde o poměrně zručné distributory.

Pedagogika ultačených

Paulo Freire (1921-1997) byl brazilský pedagog, jehož teorie pedagogiky osvobození měla rozsáhlý a rozmanitý vliv. Jeho nejznámější kniha Pedagogika utlačených (1972) je hojně čtena, diskutována a ceněna pedagogy, kteří se zajímají o způsoby, jimiž vzdělání může pomoci posílit a osvobodit studenty utlačované politickými, hospodářskými, sociálními nebo ideologickými mocenskými strukturami.

Freire rozvinul své myšlenky o moci vzdělání, aby pomohl osvobodit utlačované vrstvy lidí, když pracoval pro program gramotnosti dospělých mezi brazilskými rolníky a továrními dělníky. Po několika málo letech své práce byl navzdory výrazným úspěchům při výuce dospělých zatčen brazilskou vojenskou vládou a uvězněn za myšlenky a akce, jež byly považovány za nebezpečné. Po sedmdesáti dnech strávených ve vězení byl propuštěn a požádán, aby opustil zemi. Žil v Bolívii, Chile, v Massachusetts (kde vyučoval na Harvardově univerzitě) a ve Švýcarsku. V osmdesátých letech se vrátil do Brazílie. V roce 1985 se stal ministrem školství. V roce 1986 obdržel Cenu UNESCO za vzdělávání.

Freire věřil, že je nezbytné „napřed přečíst svět, než začneme číst slova“. Jeho přístup ke vzdělání v gramotnosti kladl důraz na politické, sociální a ekonomické kontexty životů jeho studentů. Ve své práci se snažil svým studentům pomoci porozumět silám ovlivňujícím jejich životy, aby nad nimi mohli začít sami získávat moc, která by jim naopak pomohla jejich svět změnit. Jelikož sám vyrostl v chudobě, rozuměl „kultuře ticha“, v níž žijí hospodářsky marginalizovaní lidé – jejich nepřekonatelné vzdálenosti od míst mocných, jejich neschopnosti ozvat se svým hlasem v kulturním prostředí –, a chápal, že právě toto ticho je třeba překonat, aby se jeho studenti stali aktivní složkou svého světa. Systém vzdělání však obvykle tuto „kulturu ticha“ podporoval a povzbuzoval, protože školy až příliš často slouží potřebám nespravedlivé společnosti namísto potřebám utlačovaných studentů.

Freireova „pedagogika utlačených“ nabízí studentům získat moc nad svým světem pomocí s pojmenováním jejich problémů a analýzou příčin, jež tyto problémy způsobují. Zatímco tradiční vzdělání studentům říká, co mají znát, Freireovo „vzdělání formulováním problémů“ povzbuzuje studenty, aby sami kladli vlastní otázky, zkoumali svůj svět, sledovali vlastní zájmy. V tomto ohledu se Freire podobá Deweyemu: vzdělání musí vycházet ze zkušenosti studentů, z jejich vlastního světa a z otázek, které z takového setkání plynou, nikoli z „nadřazených“ znalostí učitele. Freire vždy zdůrazňoval, že jakmile studenti získají znalosti a pochopení své kultury, dostanou sílu tuto kulturu proměnit. Freireovo psaní má tudíž silný reformní nádech: učitelé pracují, aby proměnili existující struktury moci a dali svým studentům sílu pozitivně měnit svět. Freire věřil, že školy by měly studentům pomáhat, aby se stali nezávislými, aktivními a odpovědnými příslušníky společnosti, kterou dokážou proměnit. (via kritickemysleni.cz)

Pedagogika utlačených WIKI
Paulo Freire WIKI
Knížka Pedagogy of the Oppressed ke stažení v PDF v angličtině